Moje milá,

prosím na chvíli se zastav a přečti si, co ti chci říct...

Vím, jak je čas pro tebe důležitý! Že nechceš promarnit jedinou minutu svého života. Tak jako ona... Ale potřebuju, abys to pochopila!

Dnes nemusíš nic dokazovat. Nemusíš být silná, výkonná, statečná, ani všechno zvládnout sama. Už máš i jeho. A nemusíš si zasloužit odpočinek tím, že se nejprve totálně vyčerpáš.

Jsem to já. Tvoje tělo.

Provázím tě od prvního nádechu a budu s tebou, až do posledního vydechnutí. Každý den pro tebe dělám tisíce věcí, o kterých ani nevíš. Nosím tě, kam potřebuješ. Dýchám pro tebe. Dovoluji ti běžet, objímat, smát se, milovat, pracovat, tvořit a žít.

A přesto, mám často pocit, že na mě zapomínáš.

Vím, jak moc toho chceš stihnout. Jak ráda posouváš své hranice a překonáváš překážky. Obdivuji tvoji sílu. Jen prosím, nezaměňuj sílu za neustálé překonávání sebe samé!

Nemusíš mě pokaždé přemáhat, abys byla na sebe hrdá.

Když mě něco bolí, nesnaž se mě umlčet. Když jsem unavené, neber můj odpočinek jako slabost. Když zpomaluji, neznamená to, že tě zrazuji. Jen už nemůžu. A nechci s tebou bojovat, tak mě prosím vyslechni.

Nechci, abys na mě byla pyšná jen tehdy, když uběhnu maraton, zvládnu náročný den nebo vydržím víc než ostatní.

Miluj mě i tehdy, když ležím pod dekou, když potřebuji masáž, teplou koupel, vydatné jídlo, dlouhý spánek nebo obyčejné nic nedělání. Nejsem stroj, který musí neustále podávat výkon.

Jsem tvůj domov. Jediný, ve kterém budeš žít celý svůj život.

A dovol druhým, aby se o tebe starali.

Nemusíš všechno zvládnout sama. Nemusíš být pořád tou, která pomáhá, drží, organizuje, zařizuje, zachraňuje a myslí na všechny ostatní. I ty smíš říct, že už nemůžeš. I ty smíš přijímat něhu, aniž bys ji musela něčím splatit.

Péče není slabost. Přijímat lásku není sobectví!

Já tu pro tebe chci být ještě dlouho. Chci s tebou běhat po lesních cestách, cítit slunce na kůži, nechat se ovíjet mořskými vlnami, tančit, milovat, smát se s tvými dětmi, objímat člověka, kterého miluješ a prožívat všechny ty obyčejné chvíle, které se nakonec ukážou jako ty nejvzácnější.

Jen potřebuji, abys mě nepovažovala za něco samozřejmého. Dávej mi odpočinek dříve, než o něj budu muset zoufale křičet. Výživu, která mě posiluje. Pohyb, který mi dělá dobře. Čas, ve kterém nemusím nic dokazovat. Laskavost, kterou tak často rozdáváš ostatním.

Až příště ucítíš nutkání přidat, překonat se a zvládnout ještě něco navíc, zeptej se sama sebe: "Dělám to proto, že své tělo miluji, nebo proto, že mám pocit, že nikdy nedělám dost?"

Nechci tě brzdit v životě. Chci ti pomoci, abys mohla žít co nejdéle.

Nežádám tě, abys přestala být silná. Jen tě prosím, abys svou sílu začala používat také k tomu, abys uměla zastavit, odpočinout si a přijmout pomoc. Protože i já si zasloužím něhu. I já si zasloužím ochranu. I já si zasloužím, abys mě měla ráda nejen za to, co pro tebe dokážu, ale prostě proto, že jsem tvoje.

Prosím nečekej, až tě zastavím bolestí nebo vyčerpáním. Zastav se se mnou už dnes.

Polož na mě ruku. Nadechni se. Poděkuj mi, že tě nesu. A slib mi, že už se mnou nebudeš zacházet jako s někým, kdo musí všechno vydržet a vlastně ještě zvládnout mnohem víc.

Jsme v tom spolu, ty a já.

A já nechci jen zvládat další den.

Chci s tebou žít. Dlouho. Zdravě. S radostí. S lehkostí. A s láskou.

S láskou a tichou prosbou,

tvé tělo ❤️