top of page
Vyhledat

Vyfotíš to?

Obrázek autora: Ema Toulavá
Ema Toulavá
11. 11.
Minut čtení: 2

"Asi bychom se měli vyfotit, co?" pohlédnu útrpně na manžela. Nemám to fakt ráda! Všechno dokumentovat, posílat dětem.


A stojí o to vůbec?


Navíc fakt nejsem fotogenická!


"Ne, já si to uložím na svůj osobní hardware," usměje se manžel a dál se kochá tím pohledem...


Jsem tak ráda, že i tohle máme společné...


Vše si ukládáme rovnou do mozku, do obrovské knihovny, do které celý život vkládáme své příběhy.


Každý zážitek, který prožijeme, zanechá v mozku určitou stopu, něco jako digitální stopu. Když něco vidíme, slyšíme, cítíme nebo prožíváme, mozek začne přijímat a zpracovávat informace. Jednotlivé nervové buňky - neurony - si mezi sebou předávají signály a vytvářejí vzájemná spojení. Čím silnější je zážitek a čím častěji se k němu vracíme, tím pevnější mohou tato spojení být.


Některé vzpomíky se ukládají téměř okamžitě. Jiné potřebují čas, opakování či upevňování. Významnou roli v tomto procesu hraje hipokampus, který pomáhá nové vzpomínky vytvářet a postupně je začleňovat do dlouhodobé paměti.


Zajímavé je, že mozek neukládá vzpomínky jako fotografie nebo videa na harddisk počítače. Neukládá celý okamžik na jedno místo. Jednotlivé části vzpomínky - obraz, zvuk, vůně, emoce nebo tělesný pocit - jsou reprezentovány v různýh propojených oblastech mozku.


Proto se někdy stane, že nás po letech jedna jediná vůně vrátí do dětství a určitá píseň nám připomene třeba první lásku.


Černý čaj s cukrem a s citronem mi připomene mojí mámu. Vrátí mě k jedinému okamžiku. Chumlala mě do deky, protože jsem přišla z venku vymrzlá na kost a klepetala zoubkama o sebe. Do červených prstíků mi vložila právě takový teplý čaj v bílém keramickém hrnku.


Asi nepotřebuju všechno fotit, u všeho špulit, pózovat, vykrucovat se, aranžovat či dokumentovat každé jídlo v restauraci. Mozek je vlastně jedinečný archiv našeho života sám o sobě.


Neuchovává jen to, co se nám stalo, ale také to, jak jsme se při tom cítili. Proto emoce dávají vzpomínkám jejich nejhlubší význam. Možná i proto, že naše vzpomínky nejsou jen záznamem minulosti. Jsou i součástí toho, kým jsme dnes.


Pro mě jsou i zdrojem, ze kterého čerpám, když mám těžší chvilku.


Zavřu oči a na chvíli zastavím, poodstoupím od teď a tady, alespoň na chvíli...


Vybavím si jemný otisk okamžiku, který možná trval jen několik minut, ale v mém srdci zůstává mnohem déle. Vidím obraz dvou tančících postav a broukám si slova té písně. Zachytávám teplo dlaně, která mi tehdy spočinula na šíji, něžný tlak prstů propletených s druhou rukou, vůni blízkého člověka, tlukot jeho srdce i pocit bezpečí, když se naše těla pohybují ve stejném rytmu. Pocit důvěry a odevzdanosti.


Pamatuji si tu blízkost...., kterou cítím i teď, v tento moment.


PS: Některé okamžiky si pamatuje celé naše tělo a jsou krásné právě tím, že v nás zůstávají nejen jako obraz.


 
 
 

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Komentáře


EMA TOULAVÁ

  • Ema Toulavá, spisovatelka
  • Ema Toulavá, spisovatelka

© 2020 Ema Toulavá

webdesign by Vaše strategie

Děkuji za zprávu. Brzy se Vám ozvu zpět.

bottom of page