A tak si přeji...

Stále slýchám, že stačí si jen správně přát....

Dneska jsem měla volnou chvíli, no spíše hodinku, takovou tu pomyslnou černou díru mezi dětskými kroužky, kdy se vám nevyplatí jet ani domů a zároveň by trvalo věčnost na místě zůstat a čekat.......

A tak zvedám telefon a během chviličky jsem u nich...

Vždy pro mě mají otevřené dveře, i když jde o vteřinu předem nahlášenou "přepadovku"..., vtrhla jsem tam s holkami asi pět minut po tom, co se sami přiřítili domů...

Přivítali mě jako vždy se srdcem na dlani...., za podobného běhu kolem pravidelného kolotoče zvaného práce, děti, škola, kroužky...., přesto se cítím vítána.

Byla tam ONA, jedna z mých skutečných kamarádek, i když se delší dobu neslyšíme a nevidíme, víme, že tu jsme jedna pro druhou....nebylo tomu jinak ani dnes. Může mi říci cokoliv, nevyslovitelnou pravdu či tajenku naznačenou mezi řádky, která z jejích úst zní jako pohlazení a nakonec se tomu ze srdce obě zasmějeme, přesto, že je to sakra pravdivé....

Kdy já se už z toho poučím viď???

Byl tam samozřejmě i ON, její úžasný manžel, který se dokáže zasmát naprosto všemu, vykouzlil hned dva úsměvy, prý tak krásné úsměvy....., kterými obě rozhodně neplýtváme, šetříme si je zřejmě do zásoby, hmm asi na horší časy... a tentokrát jsme se smály obě plnými doušky ve stejném rytmu, já i má nejstarší dcerka.

SPOLEČNĚ tvoří úžasný pár a s dětmi skvělou rodinu. Vědí, že vztah není zadarmo, musí se na něm pracovat a zároveň nezapomínat na sebe, je potřeba se stále posouvat dál, neusnout na vavřínech, makat a makat...., aby to takhle symbioticky fungovalo.... a ještě s tím jejich humorem :-D!

Ten miluji.....

Víte, když se u nich usadíte na gauč, svět jako by zpomalil a vše kolem, ten rozruch, advent, covid.... vše jako by se rozplynulo. Ten klid vás hladí ze všech stran po duši a úplně vás pohltí....oni to prostě umí!

Obejmou vás humorem...., zahltí láskou a prostým bytím....., nic není problém a vše má řešení.... takovou lehkostí bytí, pro kterou tam za nimi všichni tak rádi jezdíme!

Prý nejsem jediná :-D!

ONI jsou totiž rodina....., to co tolik postrádám.

Kávu jsem vypila jedním hltem (přijela jsem docela vyčerpaná), dostala celou zásobu ovocných přesnídávek na cestu (poslední dobou na nich ujíždím, asi se vracím do dětských let) a vyrážíme na další kroužek....

Mám natankováno, plnou nádrž srdce hřejivé energie.....a je po únavě.

Pokaždé, když odjíždím, je to podobné..... tak moc se mi nechce, ta nostalgie z toho, že to může takhle fungovat...., usedám do auta a přichází splín i radost současně, v očích se lesknou slzy a zároveň příval dojetí....jako bych spatřila zázrak....

Já to nikdy nezažila....., tohle, přesně tohle si přejiiiiiiiiiii, takhle bych to chtěla...! Tak moc po tom toužím...., mít takovou rodinu plnou humoru, pošťuchování, vtípků, upřímnosti a lásky...., kam se ostatní jezdí nabíjet a pošilhávat po tom, jak se to asi dělá....

A tak si přeji.....

PS: A co vy? Jaké je letos vaše největší přání....?

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.