Co by udělala Ema?

Přiznám se, že si často pokládám sama tuhle otázku.... Co by udělala Ema?

Občas mi jí položí i někdo jiný...., když nevím kudy kam. Jenže já většinou přesně vím, co musím udělat, ta moje intuice to na mě křičí od samotného rána a někdy mě u toho mlátí dokonce i po hlavě, jak moc mě bolí: "udělej to, udělej to, na co čekáš?"

Ale já ji neposlouchám.... často! Vždycky k tomu mám nějaký důvod, ať už lítost nad někým jiným, soucit, hrdost, tvrdohlavost, vzdor... a pak se v tom koupu.

Dlouho se koupu...

V tom jsem fakt machr! Vydržet dlouho šlapat vodu!

To by mi šlo!

Vlastně Ema je takové mé druhé já, je rozhodně ta statečnější a odvážnější. Nebojí se toho! Občas si přeji být tak neohrožená jako je Ema, mám pocit, že nakonec všechno stejně zvládne.

Jako by byla vždy o krok napřed a já ji pak následuji.

Je to vtipné. Ema je vlastně moje druhé já.

PS: Takže se asi začnu ptát, co by na to řekla ta holka uvnitř mě...

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.