Emoční běžecká bouře

Mám skvělého běžeckého parťáka...., vlastně mi nahrazuje vrbu, přítele, hromosvod, tyrana, výživového poradce, psychologa no spíš psychoterapeuta, osobního kouče, Dona Miguela Ruize, Jaroslava Duška i motivátora v jedné a téže osobě.

Neustále si ze mě dělá srandu....a když už funím do kopce (pardon pidi kopečku, jak říká) a běžím z posledního dechu, tak se mě začne ptát na děti a na práci, aby mě u toho ještě rozmluvil.

"Kdo tě dneska naštval?" při pohledu na naše tempo už mu je dopředu vše jasné! Nejlepší výkony totiž podávám pod vlivem emocíííííííííííííííííííííííííííííííí!

Budete se možná divit, ale pod vlivem jakýchkoliv emocí...., je totiž úplně jedno, jestli jsem smutná, naštvaná nebo veselá...., jestli nám umřel pejsek, vytočily mě děti nebo mě zase sekýroval bývalý manžel....

"Až spolu příště poběžíme půlmaraton, tak už vím, jak na tebe," dělá si ze mě srandu při našem posledním běhu......"buď to, tě požádám o ruku (to nehrozí, protože má skvělou manželku, ale hlavně ví, že to je to poslední, co teď potřebuji) a nebo tě před během pořádně naštvu a všude po cestě vyvěsím bilboardy s nějakým pokřikem, co tě nakopne!"

Víte, co?? On má vážně pravdu! No jo, ale umíte si představit, co by se dělo, kdyby ty emoce neměly průchod? Já snad radši ani ne.......!

Asi bych byla papiňák.......!

Až teď chápu, jak jsem zvládla v pubertě tu šílenou hormonální bouři emocí, byla to opravdu jízda na bobové dráze :-D, až jsem měla pocit, že to nemůžu přežít!

Ale přežila jsem. Zachránily mě dvoufázové tréninky..., prostě všechno to emoční přepětí jsem nechala na staďáku nebo na hřišti.

Do teď si pamatuji tu dobře známou vůni tartanu.... :-), to se prostě nezapomíná.

Takže díky bohu za to, že běh je zdarma a kdykoliv k dispozici, nic nestojí, vyvede vás z rutiny každodennosti a ještě vás odmění endorfiny, těmi malými neviditelnými hormony štěstí, které zaručeně pocítíte....

A za to jsem třeba v téhle době vděčná, že můžu každý den vyběhnout do nedalekého lesa a kochat se kouzelnými odstíny podzimu, je jako malovaný, poslouchat u toho motivační hudbu nebo svého úžasného parťáka...., kterého občas zaskočí i mé dcerky.

To mi nikdo zakázat nemůže......

PS: Hold asi budu skutečně emočně nestabilní, no co nadělám, i to může být v určitých směrech výhoda! Hlavně že už vím, jak s tím pracovat..., teď už znám díky běhu i všechny čtyři dohody :-D.

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.