Hudba v duši...

Začala jsem číst skvělou knihu od mého oblíbeného autora a na první stránce byl úkol...a tak jsem zavřela oči a představovala si nejšťastnější verzi sebe samé....

Okamžitě mi naskočil obraz, jak kráčíme s dcerkami a společně si zpíváme...., ta prostřední si ze mě neustále utahuje, že zpívám falešně, ta nejmenší mě konejší, že mi to jde báječně a ta nejstarší o to víc přidává na intenzitě, aby trošku pobouřila tu prostřední....

Hodně se u toho smějeme a kvílíme naši oblíbenou píseň Carry on asi až na měsíc....a cítíme se blaženě!

Mám štěstí! Zažívám to každý den.....

A taky mi došlo, že celý život prožívám v jakých si tónech a rytmech, obklopena melodiemi z mých oblíbených písní, některé byly významné, jiné méně....a neustále si nějakou pobroukávám...a když zaslechnu známou píseň v rádiu, často mi tělem přelétne lehká zimnice....

Vybavím si okamžik, při kterém jsem ji tehdy slyšela i s celou paletou pocitů..... Někdy se zasním.... a jindy raději přeladím na jinou stanici, i to k tomu patří. Říkám jim zásadní písně mého života. Mohla bych podle nich datovat jednotlivá období...(předem se omlouvám, vím, že mám trošku hudební "hluch" a možná i nevkus, tak to prosím přežijte a nechytejte se tak výrazně za hlavu).

Lucka Vondráčková a její Marmeláda, taky Atlantida a Džíny...vlastně všechno od ní....no malá holka no.. :-D.

Michael Jackson a prostě všeeeee, Earth song, Stranger in Moscow....hold láska na celý život...

Wham a jejich Last Christmas (jednou za rok mě to dostihne) a Modern talking (to jsem odposlouchala od mamky, za to nemůžu, Kristý fakt promiň, že jsem to na tebe chrlila) You are my heart, you my soul.

Lehce, opravdu lehce přitvrzuje, protože přichází krátké pařicí období....

Eiffel 65 a jejich Blue a techno party....taky Scooter a samozřejmě Robbie Williams....i původní Take that a jejich song Back for good, na tu se nedá zapomenout...

Pak jsem dlouhou jednu dekádu žila v tichu..... bylo to dlouhé období a já si opravdu nevybavím jedinou melodii, která by mě tou bublinou provázela...ke konci mě probudila píseň New York od Alicia Keys.

Po významné pauze navázal Bruno Mars se svou písní Just the way you are a píseň I am yours ....pamatuji si, jak jsem měla sluchátka a chodila s prvorozenou dcerkou do lesa. Bezstarostně si spinkala v kočárku a já přemýšlela, co s ní budu dělat, až nebude tolik hodin denně spát.... :-D.

A taky Adel, Pink a Christina Perri... na těch jsem uvízla dlouho....a vlnila i pěla v jejich rytmu (teda hlavně ve sprše a v autě, to umím neskutečně rozvlnit, to byste nevěřili).

Po nějakém čase se objevila Ellie Goulding s písní Love me like you do...., bohužel nebyla určena pro mě...., pak následovala píseň Bolím od Martiny Pártlové, a to bylo také poměrně dlouhé období, které vystřídala až Hana Zagorová a její Zeď nářků..... no naříkala jsem urputně :-D

Sílu a odhodlání mi dodala skupina Imagine Dragons s celým svým repertoárem...fakt je zbožňuji....! Opět snít a věřit v lásku mě naučily písně od Eda Sheerana....nejprve jsem byla boxerkou z písně Shape of you, abych se následně proměnila v křehkou tanečnici z klipu Thinking Out Loud.

A posledních 16 let mě provází Kryštofové naprosto se vším, od jejich první písně...asi budu skalní fanoušek, znám všechny jejich texty....

Poslední dobou jsem se rozvlnila, frčím teď na latinskoamerických rytmech...a je to úžasnééééé....a musím tančit!!!!! Za chvíli mě zase na krátko navštíví Ewa Farná a její úžasné Vánoce na míru, už se moc těším!

Hudba je nejlepší lék, uvolní vaši duši, rozvolní myšlenky a oživí zarmoucené srdce....a tak si pořád broukám, i pod rouškou... to se prostě nedá zakázat.

PS: Takže až mě uvidíte tančit a neuslyšíte přitom hudbu, tak nejsem šílená, protože mi neustále nějaké tóny znějí v hlavě :-D.

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.