Je skvělé být ženou

Dneska jsme se s kamarádkou utrhly!

Znáte to, takové ty ženské chvíle, které prostě milujete, děti byly obstarané, my se nejprve probraly u sklenice vanilkového Latte, abychom vzápětí mohly bezmyšlenkovitě pobíhat po obchodech a zkoušet vše od zelené po červenou....!

Prostě jen tak, třeba jako národní sport pro ženy, namísto pravidelné lekce jógy nebo jako koníček pro jinak unavené mámy od plotny.

Do kabinky jsme natahaly kvanta úžasných a hlavně zlevněných hadříků, které jsme pak na střídačku zkoušely, abychom po chvilce zjistily, že naše tělesné proporce se opravdu za poslední půl rok přehouply hned přes jednu konfekční velikost!

Docela jsme se tím bavily, mačkaly jsme si břicha, stlačovaly si stehna, chvílemi i nedýchaly, jen abychom na sebe natáhly tu správnou velikost!

"Tak já nevím, mám si vzít ty větší, když mi jsou pohodlné a nebo ty menší kalhoty, ve kterých nemohu dýchat?" nemohla jsem se rozhodnout... na jedné straně pohodlí, ale široké nohavice nebo úžasné menší kalhoty, které i z proporcí ve tvaru jablka vykouzlí tvar hrušky??? :-D

A o to tady jde :-). Neskutečné dilema!

Jo tyhle starosti byste chtěli také na chvíli mít, co...??

"Vezmi si určitě ty menší, to zhubneš hned, uvidíš," přimlouvala se kámoška.

"Mám to ještě zapotřebí v tomhle věku hubnout?" oponovala jsem jí a znovu, asi už po třetí jsem se převlékla z větších do menších, abych porovnala i ty nejmenší detaily, které by mohly ještě více zalichotit mé postavě....., která je asi stejná jako vysoký bledý panelák (jako takové ty, jak vyrůstaly za starého režimu snad na každém sídlišti), jen bez balkonů vpřed a teras vzad, prostě typický rovný neforemný činžák!

"Co mám říkat já, v mém věku?" ozvalo se z vedlejší kabinky. Neodolala jsem a hned jsem s mrknutím nakoukla.

Byla tam úžasná dáma, taková ta "pěstěná," jak já říkám, která o sebe se vší láskou pečuje, maže se všemi těmi krémy, má upravené vlasy, dokonalý makeup, akorát tak snědou pleť, aby nebyla příliš vysušená, no prostě "šmrncovní" dáma v letech!

"Hm, to je pravda," zabručela jsem si pod vousy....!

"Tak byste si vzala menší a nebo ty větší?" drze jsem se rovnou zeptala!

"No, já se snažím stále na sobě pracovat," zazněla jasná odpověď. Víc jsem slyšet nepotřebovala, přesně tak, stále na sobě pracovat..... a nikdy nepřestat.

Ne, že by člověk byl zaujatý pouze svým zevnějškem, jde o to pracovat na sobě ve všech směrech.... vzdělávat se, být každý den lepší, laskavější.... dbát o své zdraví, tělo i duši, myslet víc na druhé.

Umět sjednotit mysl i srdce, pak jsme jednoznačně vyhráli, když veškeré naše počínání probíhá právě v tomto souladu.

Miluji tyhle momenty, ženské chvilky, čas jen pro sebe a skvělá setkání.... jsem ráda ženou a mám ráda své tělo....i když je jako panelák a po trojnásobném mateřství dost povolený, a to jako vážně!

Jenže právě to mateřství je na tom všem úplně nejvíc....... a často mám pocit, že to je ta největší odměna ze všech! A když si po té nakupovací horečce sednu se svými dětmi...., odzkouším jim všechny nové úlovky (protože správné holky to prostě musí vidět) a ony mi řeknou:

"Maminko, ty jsi krásná, vypadáš úplně jako moje Barbie."

Tak to vám garantuji, že se vám zaručeně podlomí kolena a vy na sobě chcete pracovat ve všech směrech ještě mnohem víc....

PS: Třeba jednou, to bude zrovna můj hlas z té vedlejší kabinky, který osloví ty "ztřeštěné" mamči, které se právě lehce utrhly ze řetězu....

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.