Je vůbec nějaká šance?

"Mamko, víš proč pořád Valča poslouchá, když s někým telefonuješ?" zeptala se mě má nejmladší Markétka, když jsme proti sobě seděly ve vaně. Ona tenhle společný čas prostě miluje...

Jakmile slyší, že teče voda, už je tam "nakýblovaná"...., hlavně aby doběhla jako první a o místo ji žádná ségra nepřipravila.

"Hm, to nevím," odvětila jsem a stříkla jsem na ní vodu ze stříkačky.

"Protože chce vědět, jestli máš nějakého kluka," spiklenecky se ušklíbla...

"Nemám, já bych vám to přece řekla. A ty chceš, abych měla kluka?" nedalo mi a otázku jsem otočila směrem k ní.

"Ne, já nechci, chci tě mít jen pro sebe." Prostě nechce přijít o tyhle chvilky, o společné večerní usínání a třetinu mého času věnovaného jen jí.

"Ale já bych chtěla kluka. Víš, každý dospělák potřebuje dospěláckou lásku...., ta dětská prostě nestačí.....," opatrně pokračuji.

"Takže moje láska ti nestačí?" smutně se podívá a já jen kývám provinile hlavou ze strany na stranu....

"Tak víš co? Já ti najdu kluka, jsem v tom dobrá! No jo, ale co když bude moc vysoký a bude spíš pro....," na chvíli to spolkne a pak to vypustí, "spíš pro slaninu" (letitou přítelkyni tatínka, krycí jméno kobyla)

"Hm, tak bude se slaninou a ty budeš zase s tatínkem.....!" suverénně pokračuje a radostně se usmívá, jak to pěkně kulišácky vymyslela.

Tak já nevím, je vůbec nějaká šance??? :-D

PS: Až budou holky u tatínka, napustím si vařící vanu, vsypu do ní Himalájskou sůl se sušenými květy, zapálím svíčky a nechám se klidně hodinu unášet na vlně, co když jednou...

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.