Jsme ve válce

Říká se, že člověk se stává průměrem pěti lidí, kterými se obklopuje... mám jich kolem sebe asi přesně tolik... a mám to štěstí, že stojí opravdu za to!

Rozhodně jsem díky nim lepším člověkem... protože ve mně probouzejí mé "hezčí" já..

Přiznám se, také mě to postihlo, počáteční mrzutost a všudypřítomný strach, přišlo to v okamžiku, kdy se zavřely školy... na dva dny mě přepadl ten známý roztěkaný nepříjemný pocit, plíživá úzkost a obavy z toho, co bude... že už to třeba nikdy nebude jako dřív!

Teď už to je přece vážné!

Pak jsem jí ale sledovala, mou jedinečnou inspirativní kamarádku, která nikdy nezklame! Nenechala se unášet na vlně bláznovství a paniky!

I když je karanténa!

Až jsem se zastyděla! Přece nejsem takový posera....

Ona je v naprostém klidu... mohla by sedět doma na pohovce, dělat úkoly s dětmi a sledovat vzrůstající počty nakažených v televizi.... kouřit a pít více alkoholu, protože to je zřejmě jediné, co se dá dělat..??

Přidala ruce k dílu!

Začala vyrábět roušky....., jednoduše rozstříhala prostěradla a šila, roušky pro všechny, kdo musí do práce, roušky pro celou rodinu, pro kamarády... pro potřebné! Plus motivační příspěvky na Facebook a rady, jak na to... !

Páni!

Všichni máme na výběr... můžeme bědovat a stěžovat si, hledat viníky, panikařit, zásobovat jen sebe, sledovat či hodnotit ostatní, vychytrale na neštěstí druhých ještě vydělávat - ano i to se děje, ne, nedělám si srandu! Udávat i nadávat na život, hartusit na politiky či poddávat se chmurným myšlenkám!

Moc se mi to líbí! Inspirovala mě. Jsem vděčná, že jí mám ve svém okruhu přátel.

A tak jsem místo povinných úkolů ze školy sedla s dcerkami ke stolu a začaly jsme také šít roušky ze všeho, co jsme doma našly....alespoň pro nejbližší okolí, třeba v rámci dovedných ručiček?? Myslím si, že to je teď více potřebné, než sčítat, odčítat a násobit. Snad jen násobit roušky, nákupy pro starší ročníky, knihy a křížovky do domů pro seniory.... optání se starší sousedky od vedle, zda něco nepotřebuje....

Jak jinak naučíme děti myslet na druhé??

Jsme ve válce, ve válečném období jen bez skutečných vojáků.... záleží na nás všech, zda budeme tou malou a přece významnou kapkou v moři..., protože i to rozhodne, kdy to vlastně skončí....a jak! Třeba to už nebude jako dřív.... může to být jiné.... bude to jiné.... aspoň normální... v něčem lepší... ??

Kdo patří do toho vašeho průměru?? A na jaké frontě stojíte vy?

PS: Smekám před všemi, kteří aktivně bojují, všem členům záchranného systému děkujeme!