Kam se to dobro ztratilo?

Jít životem a přitom jen tak šířit dobro, za mě neskutečný a nejlepší smysl vůbec, klobouk dolů před těmi, kteří to tak mají.

I já toužím šířit dobro, stále věřím, že to lze, že když budu hodná a dobrá na ostatní, vrátí se mi to stejnou měrou a rozmůže se to i dál...

"Ty jsi blázen," slýchávám často, "ty se do tohoto světa vůbec nehodíš," nechápavě kroutí hlavou.

"Všechno si musíš vybojovat a tvrdě! Jsi na všechny moc hodná, až moc!"

Ale já věřím, že to jde!

Honit se za penězi, bažit po moci a ještě po větší, vyvolávat v druhých strach, závidět a ničit, drancovat, plenit a pustošit, sakra takhle to být nemá.

Raději vychovávat děti k dobru, lásce a odpovědnosti... jsou naděje, že ty otěže jednou převezmou a pojedou tím správným směrem.

Občas sama zpanikařím.

Co když jsem to dobro cestou ztratila? Co když jsem zahořkla pod tou tíhou lekcí, kterými mě život uštědřil a někteří mě ještě dorazili!

A já to dovolila!

Pro dobrotu na žebrotu?

Prý jsem holka se srdcem na dlani, otevřená všem, kteří to potřebují...., jen včas nerozpoznám, že toho někdo zneužívá...

Prý se dobro neztratilo...., děje se pořád!

Až budu umírat, chci tam nahoru vstoupit s čistým štítem i s průzračným svědomím, že jsem dělala, co jsem mohla. Ať už tam nahoře je cokoliv...

PS: Dobro je uvnitř, v každém z nás...

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.