Když znovu zažehne jiskra....

Docela nedávno mi přišel email od jedné z mých čtenářek... byl úžasný, přesně takový ten, kdy si řeknete, že to co děláte, má smysl....prý jsem taková reálná naděje, že věci i v jejím životě budou zase lepší.

Jasně, že budou lepší!

Já prostě věřím v lepší zítřky a možná, že jsem jen doživotní naivka s touhou po lásce a tvořím si zkreslené subjektivní představy o životě.... a pak se rozhlédnu a zjistím, že už to žiju!

"Prý kam jsem se za tu dobu posunula? A jak dlouho mi trvalo, než jsem dokázala udělat tlustou čáru a začít znovu?"

A tak s pravdou ven.....

Trvalo to dlouho, snad celou věčnost!!! Téměř dva roky.

Nebudu lhát....prošla jsem si všemi těmi potřebnými fázemi bolesti, naštvanosti i lítosti, pořádně jsem se v nich vymáchala, abych si byla jistá, že si to odžiju jednou provždy, abych pak mohla narýsovat tu tlustou čáru a nemusela jsem už nic gumovat.

Přeplavala jsem všechny ty vlny beznaděje, ničivého vzteku, paličatého vzdoru, nehasnoucí žárlivosti, tupé nenávisti i toho neustálého porovnávání s mou náhradnicí...., uplavala jsem myšlence, že nesmím zůstat sama a lehce jsem se přitopila pod přílivem myšlenky, že mi někdo ukradl celý můj život, manžela, rodinu, domov a nakonec mě připraví i o děti, moje holčičky.....

Nic takového se ale nekonalo! Po pravdě se mi můj život spíš vrátil...

Ale pravda, potřebovala jsem záchranný kruh.... bez něj bych to rozhodně nezvládla a hlavně přátelé, kteří ho táhli, když mi docházely síly!

Přiznám se, že jsem během té doby trochu zamrzla(to asi z té studené vody). Znáte Ledové království? Jak symbolické, měla jsem pocit, že ta princezna co mete ten led po všech kolem, jsem vlastně já....jako by mi doslova ztuhla i krev v žilách.

Ale víte co???

Mám pocit, že jiskra už opět zažehla....

Zase jsem to cítila! Po takovéééééé době :-D

Srdce se zaplavilo tím hřejivým pocitem...láskou, která rozzáří úsměv a do hlavy vám vlije všechny ty krásné melodie, které si broukáte na každém kroku a je úplně jedno, kdo nebo co ten plamen rozdmýchal....

Protože ten plamen teď konečně hoří pro mě!

A to je víc, než jsem si kdy dovedla představit!

Jakmile zažehnete tenhle plamínek, pak snadno rozpálíte celá kamna i s novým domovem a dokážete zářit pro druhé.

Trvalo to, ale přece....

PS: Takže nevěste hlavu a nechte čas, ať léčí, vždycky se to zlepší... a pak můžeme společně zářit pro druhé....

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.