Mamči na Zanzi...

Vycestovat v téhle době kamkoliv, je celkem bláznovství…, já vím!

Jenže letos na mě vyšly liché jarní prázdniny…tedy týden bez dětí, které s tatínkem letí na úžasnou dovolenou…, vlastně úplně stejně šílenou…jako je ta moje.

Kdybyste jen věděli….

Představila jsem si, jak sedím doma pod dekou, cpu se mou oblíbenou čokoládou schovanou za hrnky, zajídám to posledními zásobami, které se doma najdou (protože bez dětí zásadně nenakupuji), pouštím si jednu „romanťárnu“ za druhou, nebo jednu pořád dokola (ano, i to dokážu) a pláču přitom jako želva.

Obzvlášť, když cestování je mou životní vášní a od dob svého jediného a posledního manželství, takový nevydařený sen…, vlastně podobně jako to manželství.

Tak aspoň jedno musí vyjít, ne?

Sliby, jak společně budeme cestovat, odvanul lehký podzimní větřík společně s prvními, druhými, a nakonec i třetími rovnoběžkami na těhotenském testu.

Nu což, jsem vděčná za tolik čárek!

Ale teď je jedinečná šance začít si plnit i ten cestovatelský sen…., a tak jsem neváhala ani minutu a šla do toho po hlavě, jak to umím snad jen já.

V boho stylu…., hm, zní to zajímavě, prostě „salámista“ no.

Našla jsem perfektní společnici, která má podobně úžasného manžela i rodinu, protože jí pečují o její „bejbátka“. Další podobnou možnost už mít také dlouho nebude…., končí ji totiž mateřská dovolená a od toho přeci ten název je nebo ne? Tak proč si teda tu dovolenou neužít!

„My si to zasloužíme,“ znělo heslo výpravy.

A tak jsme usedly do letadla. Ano, ano, ne nadarmo se říká, „karma je zdarma.“ Hned jak jsme se pohodlně uvelebily, začalo vedle nás šíleně brečet asi tak roční dítě….,musely jsme se fakt smát. I tady nás ty děti doběhly!

Nasadily jsme si sluchátka a společně sledovaly Mulan, u které jsme brečely obě dvě přesně jako ty želvy a utíraly si slzy do respirátoru, aby nás nikdo neviděl.

Pak přišel na řadu zdravotní dotazník. Kolonka sex. Co s tím?

„Co tam mám asi tak napsat?“ vesele se ptám své spolucestující, no nahodila jsem jí na smeč, a tak odpálila.

„No co, napiš tam 1 year no sex,“ smějeme se jako šílené, a to jsme nepožily skoro žádný alkohol (dobře, jen malé před odletové šampíčko, to se ani nepočítá).

Připomnělo mi to mou černou polovičku, „ne, abys volala svému ex, až se budeš bát, stejně jsi blázen, že letíš!“ nabádala mě.

„Neboj, i kdybych byla v ohrožení života nebo nedej bože by se mě chtěl někdo jen dotknout, nezavolám!“ přesvědčivě přikyvuji a ona vysmátá dodává: „Aspoň si konečně užiješ sex,“ teď už se smějeme obě jako praštěné….!

Ano, přiznávám, je to časté téma našich rozhovorů, nekonečných vtípků i jedinečným důvodem k výbuchům smíchu.

Po příletu na Zanzi a prvotním šoku z místního života v duchu „Hakuna matata,“ jsme si to prostě zamilovaly.

Víte, tam jako by se čas zastavil….., nic není problém, vše je „pole, pole,“ to znamená „v klidu, v klidu,“ lidé v moři jako by se jen vznášely, oni ani neplavou, oni snad létají.

Dokonce i slepice běhají přes silnici v rytmu „jambo jambo hakuna matata“ a kličkují mezi šílenými řidiči.

To si prostě musíte zamilovat a vlníte se ve stejném rytmu!

Táhla jsem s sebou spoustu knih a těšila se, jak budu v klidu číst…., no nepřečetla jsem jedinou. On nějak nebyl čas….! My jsme prostě fakt na dovolené „busy“, nemůžu tomu věřit.

Je toho tolik, co toužíme zažít, vidět i ochutnat…, že i spát nám tu přijde jako plýtvání časem.

A tak si to užíváme plnými doušky, hýčkáme se, odpočíváme, ochutnáváme místní speciality a cítíme obrovskou vděčnost!

Užíváme si klidu ve dvou a zároveň se hodně smějeme…, i po sklenici Coca Coly, to byste nevěřili, co dokáže udělat! Dost často si připadáme jako přiopilé puberťačky, přesto, že jsme odolaly kokainovým i konopným lákadlům místních plážových prodejců…., kabelka je přece jen kabelka!

Nám asi fakt stačí jen ten cukr, svoboda, splněný sen…., jedeme po celou dobu na vlně endorfinů a občas máme pocit, že to ani nemůžeme vykřičet do světa, pro případ, že by nám to někdo nepřál nebo nás za to kritizoval….

Dokonce jsem už vypilovala své pózovací techniky k dokonalosti ve stylu S-shape, protože jen tak jsem prý na fotkách sexy a ne tradičně jako dřevo!

No, na prošedivělého Marca ze Španělska to zřejmě nestačilo! "Ano Hani, nikdo starší už na té lodi nebyl….," nějak si nemůžu pomoct.

A tak se tu fakt vlním….., nejen v moři či v bazénu, před fotoaparátem či krásnými muži, třeba tím zítra oslním i obří želvy na Prison Islandu a společně si s radostí popláčeme, podobně jako já dnes dojetím…., a to když jsem spatřila naše druhé ubytování….

Je to prostě ráj na zemi! Prý je to 50:50, že se nevrátím….

PS: Snad jsem vás nabyla alespoň tímto článkem, protože ta pozitivní energie ze mě stříká na míle daleko.

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.