Mamka z 19. století

"Mamko, prosím tě, prodluž mi ta poutka, ať jsou delší, je to moc krátký," prosí mě ve dveřích moje desetiletá dcera a podává mi můj kožený batoh.

Prý je fakt trendy a ona žádný takový nemá, se diví, že já něco takového vůbec mám. No bodeť by ho viděla, vozím ho hlavně díky své drobné velikosti na dovolené a krátké výlety, protože tam nepotřebuji tahat každodenní repertoár obvyklých pomůcek pro tři malé slečny...

"Vždyť to budeš mít až ke kolenům," nechápu a peru se s těmi popruhy, protože už chvátá na autobus. Jede se prý "vyměštit" za spolužačkami do parku nedalekého maloměsta.

Upřímně?

Už bylo na čase! Já v jejích letech..... no co vám budu povídat, radši se ani nerozepisovat. V tomhle věku začínají kamarádi a spolužáci tvořit zásadní jednotku spokojenosti dospívajících dívek.

Potřebují to!

Takže, co bych pro ni neudělala. Do batohu si zabalila můj svetr s třásněmi, protože se holky dohodly, že budou všechny v černé, přihodila pití, peněženku, Oreo sušenky a nějaké ty slané tyčky.

Prý kupovat si pokaždé zmrzlinu je hrozně drahé!

No hurá, že na to konečně přišla, alespoň jedna! :-D

"Mamko, ty jsi fakt z 19. století," kroutí hlavou při mém nechápavém pohledu, proč že ten batoh má až pod zadkem.

Vyprskla jsem smíchy, za mě fakt dobrá hláška. Pak mě objala se slovy, "miluju tě mami," prý jí to říkám moc málo, potřebuje to slyšet úplně každé ráno, aby měla krásný den.

Možná nejsem příliš trendy, chill-out-uji leda ve spaní, často jsem fakt trapná, občas prý zbytečně hysterčím a mám si dát kafíčko..., ale miluje mě a já jí!

PS: Takže mamči, tohle období jednou přejde, vydržte, i když to nevypadá, milují nás a potřebují nás mít na blízku, no možná spíš na signálu.

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.