Mám se stále co učit.

Seděla jsem u stolu a čekala, až nám přinese drink....

Nádherně svítilo slunce a já se kochala pohledem na všudypřítomné dvojičky, ráda pozoruji lidi, sleduji jejich tváře a navnímávám si, co se za nimi skrývá.

Vedle nás se usadila asi pětadvacetiletá dvojička na bruslích.

"Znáš tu hru Kámen, nůžky, papír?" s bezprostředním úsměvem se jí hned zeptal.

"Že bychom si střihli a kdo prohraje, dojde oběma pro pivo," dodal a ještě víc se kulišácky zazubil, jak to skvěle vymyslel.

Jí to absolutně nerozhodilo, krásná blondýnka se dvěma francouzskými copy okamžitě a pohotově zareagovala...

"No znám, ale jsi přece gentleman, takže tam dojdeš ty a tuhle hru můžeš hrát s kamarády," naprosto ho odzbrojila, až mi padla brada.

A tak se zvedal, že teda půjde pro to pivo a ještě se jí ptá, jestli si chce přezout brusle... a ona jen:

"Asi ne, ale ty si je přezuj, ať nevyleješ to moje pivo."

No já se bavila...! Byla skvělá! Jak to, že to tak umí????

Jakmile odešel, hned jsem před ní smekla, jak to perfektně vyřešila bez jediného zaváhání a mrknutí oka. A když dorazil ke stolu i můj drink, stále jsme se obě společně řechtaly :-D.

Sakra, mám se stále co učit!

PS: Já bych byla asi jedna z těch devíti před ní, které by mu na tu hru skočily....

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.