Opravdu hořčici???

Mám skvělého kamaráda, se kterým toho máme poměrně dost společného. Vyrostli jsme na stejném místě, naše dětství nebylo zrovna procházkou růžovou zahradou a kromě dalších prapodivných událostí, máme také oba tři děti.

Má moc prima manželku, musím dodat.

Vlastně jsou příkladem jedné z těch mnoha lepených patchworkových rodin, kde opravdu platí heslo "moje a tvoje děti bijí naše děti!"

Musí mít doma také veselo!

A jelikož jsem byla opravdu velkým dlužníkem, pozvala jsem ho k nám na oběd. Potřebovala jsem se tak trochu "revanšovat".

Nejprve jsem myslela, že uvařím, pak se ale vloudily dřívější pochyby "jo dá se na tom přežít" a tak jsem raději zvolila možnost výdejního okénka.

Ale nebyla bych to já, abych i tohle nepokazila....., prostě když mi na něčem záleží, tak to vždycky nějak zmatlám.

Jsem prostě zmatkař...

No, povedlo se mi ohřát mu místo polévky hořčici!

Opravdu!

Hořčici :-D.

Nevím, čí to vlastně byla chyba, jednu polévku jsem rozlila hned u příchodu domů a druhou prostě ohřála. Byl na ní sice nápis hořčice, ale co potom byly ty malé hořčice v pidi krabičkách? A od kdy se dává hořčice o velikosti polévky k hlavnímu jídlu?

Někdy mám pocit, že tyhle absurdity, se dějí jenom mně...., fakt nejsem Babica!

Další důkaz toho, že prostě nežiju proto, abych jedla...., mám to naopak!

O to možná mám život snazší, jen mé okolí asi horší....

PS: Jestli vás někdy pozvu na oběd, tak buďte raději ve střehu, protože ani výdejové okénko to nezachrání.... :-D!

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.