Ovce nebo černá ovce?

Už ve škole jsem vyčnívala z davu, vždycky jsem byla jiná, divná, odlišná, taková ta, co nikdy nezapadá do průměru, v ničem....

Když jsem se nedávno ptala své kamarádky, kdy jsem začala být jiná...že na to musím prostě přijít, kdy se to u mě zlomilo....položila mi ruku na rameno, zadívala se mi vážně do očí a s klidným hlasem mi řekla: "Emy, buď v klidu, ty jsi byla jiná odjakživa......my obě!" Nevím, zda mě to uklidnilo, ale ulevilo se mi...."my obě", nejsem v tom sama...

Na střední škole jsem se dokonce v anglickém jazyce rozpovídala o tom, že nikdy nechci být jako ovce a že odmítám být součástí stáda..., měla jsem svůj vlastní názor, zásady, hodnoty, nálady a v pubertě samozřejmě i solidní škálu zbraní hromadného provokačního ničení.....

Dnes jen žasnu, jak vážně jsem to tehdy brala a nevědomky si šla zatím...., protože opravdu nejsem ovcí, ale spíše černou ovcí....musím se tomu smát. Ani teď nezapadám do zajeté konformity společnosti. Ne, že bych byla psychopat nebo trpěla nějakým deviantním chování, jen nejsem ochotna přijímat zaběhnuté společenské role....potlačovat tak vlastní individualitu kvůli tomu, co bych podle všech měla.....

Protože bych toho měla opravdu hodně.... být skutečnou ženou, nejlépe s precizně vyžehlenými vlasy a dokonalým makeupem, vždy upravenou dámou na podpatcích, chápající manželkou, žádostivou milenkou, obětavou matkou, zároveň pečující dcerou, sestrou, snachou, kolegyní, družící se sousedkou .....a podle všeho, bych toho měla zvládat ještě mnohem mnohem více...

Jenže, kde v tomhle součtu všeho stojím JÁ??

Já už nechci být poslušná! Hodná holka, co splňuje očekávání a požadavky všech kolem a zapomíná přitom na sebe. Neustálé rady, co a jak bych měla správně dělat, jak se tvářit, jak oblékat, jak se má to a zas tamto, tak je to přece normální..... kde to končí a kdo to určuje?

Problém je v tom, že jsem odlišná a vždy jsem byla. Teď už to vím.

A tak nemohu být ovce....raději budu černá ovce, pro někoho možná trnem v oku a zklamáním, pro jiné skvělým člověkem s nefalšovaným úsměvem na rtech, který tak mohu denně rozdávat dál.....

Tak co, černá ovce nebo radši ovce?

PS: Má sedmiletá dcerka mi včera řekla, že je jiná....., laskavě jsem na ni pohlédla a s radostí jí řekla: "Vítej do klubu, holčičko moje, tak to jsme dvě..."