Pozor, jsem Amazonka!

"No, se podívejte, kdo se zase ozval, vy tři Amazonky," rozhlédl se s opovrženým výrazem po nás...

Pohlédly jsme na něho, zda to myslí vážně a ještě jsme se po sobě rozhlédly, jestli to je opravdu mířené na nás a koho do toho vlastně počítá, protože rozvedených je nás tu většina, vlastně až na jednu kolegyni všechny!

Je to smutné, ale je to skutečnost, ten surový život!

"Vy jste tak hrdé na to, že jste samy, že toho muže nepotřebujete, jste takové bojovnice a musíte to dávat najevo, že se o sebe dokážete postarat. A takové ženy já nemám rád, mám rád jemné ženy, jako byla moje maminka!"

Zůstala jsem koukat s otevřenou pusou a lapala po dechu.

To myslí jako vážně? To je ta empatie, o které se tady učíme? Jako fakt?

Proč mě to vlastně ještě překvapuje, říkám si vzápětí, vždyť co jsem se rozvedla jsem si toho vyslechla už dost, těch nálepek bych si na čelo mohla nalepit už celou hromadu, tak třeba:

1. vy-outovala jsem se prostě moc brzy, takže vyoutovaná

2. taky jsem automaticky hned zlodějka manželů

3. samozřejmě, že budu feministka

4. přibyla bojovnice bez prsou Amazonka (faktem je, že ty já skutečně nemám)

5. věčně vykojená, poblitá, ucouraná rodilko-těhulo-matka, co opomenula, že by se měla věnovat i manželovi

6. moc tvrdá

7. litující se samoživitelka

8. ta co se vydala jednodušší cestou, protože ta obtížnější je zůstat v manželství (říká kdo???), takže ještě zbabělec

A to jsem rozvedená teprve krátce.

Bez ohledu na to, že rozvod beru jako životní prohru, že to nebylo o tom ukázat světu, že to jako bez toho chlapa zvládnu a že je potřebný pouze jako dárce spermatu, ale že to byla spíše otázka života a smrti, kdy víte, že když zůstanete, že to opravdu nedáte!

Prostě nedáte, bez legrace, že kdybyste jen mohly, tak už kvůli těm třem dětem vydržíte téměř nemožné, ale tohle prostě ne!

To by mě zabilo! Pomalu, ale jistě....

Jsem tak upřímná, že partnerovi klidně přiznám, že s autem, šroubovákem a vrtáky nechci opravdu nic mít..., do světa techniky se zásadně nehrnu a nechám si moc ráda poradit!

Tak já nevím no, co s těmi nálepkami....., asi bych bez nich nevěděla, kdo skutečně jsem????!!!

Proto zásadně nehodnotím, nenálepkuji, ať si každý žije tak, jak uzná za vhodné, ať si své děti vychovává, jak chce, neřeknu ani slovo....

Na druhou stranu asi marně očekávám....., to samé od okolí.

PS: Až mě budete chtít příště hodnotit, tak si prosím nejprve nazujte mé boty a projděte mou životní cestou.

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.