Rozvod je prohra

„Maminko já bych chtěla ještě miminko, chtěla bych ti jít na svatbu….“ zasněně spustila má devítiletá dcerka během naší společné chvilky…..času jen pro nás dvě!

Znáte to, takové to žvatlání v posteli před usnutím, když ostatní už spí a vám se honí hlavou spoustu myšlenek…třeba „o nesmrtelnosti brouka“…. a nechcete usnout…..přitom se objímáte, hladíte, na nohou máte teplé ponožky z ovčí vlny a je vám prostě blaženě….!

„Maminko a je těžší rozejít se s někým, když jsi sama, anebo když už máš děti?“

Zasáhlo mě to jako blesk z čistého nebe…. přímo do srdce…do otevřené rány!

To nejhorší…. krom smrti a vážné nemoci….co každou mámu hluboce raní….je sledovat nevinné pohledy svých dětí….když jim to oznamujete…a můžete být sebevíc citliví rodiče a balit je u toho do něhy, přesto…..rozvádíme se, už nebudeme žít pohromadě….je neměnné!

Jste doživotním svědkem toho, jak své děti v jednom jediném okamžiku lámete, berete jim domov, rodinu a jistotu….připravíte je o tajné přání, při každé spadlé řase….o každoroční narozeninové přání během sfouknutí svíčky na dortu…..

Protože ony si budou už nadosmrti přát jedno jediné…abyste se k sobě vrátili!

A vy víte, že tohle jediné jim nesplníte!

Pod touhle tíhou i Vánoce ztrácí smysl…. "milý Ježíšku, já nechci žádný dárek, přeji si, aby se rodiče k sobě vrátili..." S tím se nedá bojovat!

Přitom jste si jistí, stoprocentně jistí, že jste se rozhodli správně….že to trvalo roky, než jste dospěli k tomu rozhodnutí, že nešlo o prkotinu a nepřekonatelnou hloupost, to rozhodně ne…..i tak to cítíte jako celoživotní prohru.

Ano, rozvod je prohra….prohra pro oba! Tady není vítěze, ani poraženého…je to jediná hra, kde nevyhrává nikdo, kde odpadává jen spousty zraněných…ať už chybu udělal kdokoliv.

Tohle by se dít nemělo…rozhodně ne s malými dětmi.

Přijít o milovaného partnera, když nemáte děti, je sakra bolestivé…. ale opustit člověka, se kterým máte děti…..je jako nakoupit si pocit viny na celý život…do zásoby, takové to je, moje holčičko....

Pro maminku není nic horšího….a mě to hrozně moc mrzí…..i když vím….