Ty si to zasloužíš!

"Moc děkuji, že jsi mi pomohl," povídám mu cestou domů. Bez něho bych to rozhodně nezvládla a neseděla teď ve svém novém autě. Ve svém prvním autě.

Cítila jsem obrovskou vděčnost, že mi s tím vším pomohl, absolutně tomu nerozumím a rozhodně bych se do toho nepustila a neberu to jako samozřejmost.

Zase jsem o další krůček blíže k vlastní samostatnosti. Zbývá už jen poslední.... vlastní bydlení.

"Emo, ty si to zasloužíš," bezrozmyšlenkovitě vypálil a upřeně na mě pohlédl, co já na to.

"Zasloužím," usmála jsem se. Ulevilo se mi. Já si to zasloužím.

Konečně!

Nikdy jsem to ještě od nikoho neslyšela a věřím tomu víc, než kdy jindy.

Zasloužím si to:

...mít šťastný život a taky trochu toho klidu, teda "relativního klidu" se třemi dětmi našťouchanými tak brzy po sobě.

...a taky mít čas jen pro sebe, na chvíli vypnout hlavu a nepociťovat tak velkou zodpovědnost, trochu toho odpočinku, hlasité hudby či vanu se svíčkami.

...a hlavně v noci se pořádně vyspat, protože to je základ, jak nebýt ráno protivná a neusínat potom přes den.

...jsem hodna lásky a taky jeho, držení za ruce a noční mazlení tělo na tělo, probouzet se s pocitem, že tu je a patříme k sobě.

...a mnohem, mnohem více...

Zasloužíme si to všechny a všichni, život nemá být utrpením ani obětováním se pro druhé, pro děti nebo kvůli dětem...

Zítra už může být pozdě!

PS: Pište svůj život velkoryse a žensky, zasloužíte si to!

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.