Unavené štěstí

"Mami, volal mi po čtyřech dnech taťka,"......říká mi má nejstarší dcera a odmlčí se.

"A?"

"Volal, aby mi řekl, že si koupil nové auto a druhé pro ni, pro Slaninu" (ta přezdívka už jí zřejmě zůstala).

"No jo, vybral si náročnou ženu, co ti na to mám říct"..... (po rozvodu by prý životní standart dětí i matky měl zůstat stejný jako u otce, zamyslím se....)

"Hm," smutně vydechne.

"Je ti to líto?"

"Hm."

Pořádně si ji k sobě přitulím. Nohy má zapletené mezi těmi mými jako dva copánky a je na mně přilepená jako žvýkačka na židli. Tohle je jeden z těch momentů, který jsme si tajně ukradly pro sebe, aby ségry netušily.

Strašně se na to těšila.

"Mám ti toho tolik co říct" a skočila šipku přímo ke mně pod peřinu.

"Víš ty co?" povídám jí.

"Jak jsme dneska jely domů tím mým autem, autem, na které jsem sama našetřila, cítila jsem se strašně šťastná, i když trochu unavená a to nemám Mercedes."

"Opravdu?" udiveně se zaradovala.

"Jak u toho hrála ještě ta písnička Přátelé Zeleného údolí a já si zpívala, málem mi štěstím ukápla slza," pokračuji.

"Jakto?" diví se.

"Protože jednu ruku mi svírala tvoje ségra vedle mě, ta nejmenší spokojeně vzadu pochrupovala a ty jsi to nasávala se mnou. A v takový moment vím, že takhle to je správně, že tohle přesně je to pravé štěstí."

"Vy tři, my všechny spolu, to je štěstí....," rozjímám se, "ne nějaké auto...," kroutím hlavou.

Ještě víc se ke mně přimáčkla, byla spokojená!

A to je hlavní....

Byla jsem strašně unavená....., unavená, ale šťastná, líbí se mi ten pojem "unavené štěstí."

To vzniká asi tak, že celková energie, kterou disponujete, je téměř totožná s tou, kterou vydáváte tím správným směrem a ještě máte drobné rezervy k odpočinku....

Mám teď takové období.... :-D

PS: Jaké je to vaše štěstí?

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.