Zabrzděný Mercedes

"Emo, vy jste takový zabrzděný Mercedes," řekl mi kdysi.

V autech se moc nevyznám, vlastně mi ani pořádně nedošlo, co mi tím chtěl básník tenkrát říci..

No a pak to přišlo a mně to bylo úplně jasné!

Byl červen a já měla v podstatě tři práce na poloviční úvazek na jednou, k tomu tři děti na celý úvazek, sportovní tým a ještě partnera....

Před sebou letní prázdniny...

A to se fakt nedalo.

Občas se mi stává, že se rozjedu do závratné rychlosti a neudržitelného tempa, které pak nedokážu uřídit. Volant se mi třese v rukách na plné obrátky a mně není jasné, zda jsem si to tempo zvolila sama, někdo jiný zařadil rychlost a nebo se to tak prostě událo, protože já zvládnu fakt hodně, když mám tu správnou motivaci....

... třeba touhu být úspěšná, dokázat světu a všem kolem, že to všechno zvládnu sama, že nejsem k ničemu, že mám navíc....

Těch hlasů, co mi denně zní v hlavě je spousta!

"Počkejte Emo, až se odbrzdíte, to budou všichni ještě koukat," dodal tenkrát na závěr.

No, to asi všichni koukali!

V plné rychlosti i s dětmi v autě nás smetlo protijedoucí vozidlo! Na té silnici ani víc dopravních prostředků v ten moment nebylo, jen rozjetý zajíc!

Tuhle stopku si budu sakra dlouho pamatovat.

Byla tam tenkrát spousta andělů, protože jsme vyvázly s jedním malým škrábancem na čele.

Hlavně už se nerozjet!

Nevím, jestli chci být ještě Mercedes, ale asi nemám na výběr....

Spíš budu muset oprášit předpisy silničního provozu nebo umlčet ty hlasy, co mi neustále znějí v hlavě...., jestli se budu chtít zase rozjet..., někdy..

PS: Tak pěkně v klidu!

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.