Život podle lichých týdnů..

Možná mi dáte za pravdu...., pokud jste rozvedení a máte děti!

Běžné vnímání reality, vnímání času podle dní v týdnu na pondělí až neděli, či pracovní dny a víkendy, prázdniny a školní rok....pro nás tak trochu postrádají smysl!

Nejen, že se nám nově změní osobní status, minimálně v občance na "rozvedené", sociální situace ze spolu živitele na "samoživitele", také životní role na "mámu v kalhotách" nebo "tátu v sukních," tak ještě k tomu se musíme přepnout na zbrusu nový časový mód, a to počítání týdnů podle toho, zda jsou nebo nejsou dělitelné dvěma!

Je to děs! Budu na to myslet, až na Vánoce začnu tvořit závěsný rodinný kalendář na nový rok....

Nově se pohybujeme na přelomu sudých či lichých týdnů, podle toho, jak to na nás u soudu vyšlo a plánujeme tak veškerý svůj čas zásadně už podle kalendáře.

Prostě neexistuje, že se seberete a pojedete na zájezd last minute nebo vezmete děti v sudou sobotu na koncert Chinaski!

Na to dopředu zapomeňte! Neexistuje!

Tím končí svobodná volba i vůle všech časových aktivit s vašimi dětmi!

A nezáleží na tom, zda se jim chce nebo nechce?!!!!! Prostě se držíte nastaveného harmonogramu jako knoflík košile a snažíte se přizpůsobit nově vzniklé situaci.

A víte co??? Těch neočekávaných situací, které bez ohlášení i příprav přicházejí je tolik, že by to chtělo fakt manuál, aby se v tom člověk vyznal! Pokud přemýšlíte o rozvodu, nemáte ani tušení, co vše vás čeká... k tomu dojdete až za pochodu a trochu se obávám, že ten pochod bude nekonečný!

A to jsem dospělá! Jak se v tom orientují děti? Jak to vnímají ony, když mě to fakt štve?!

A když máte zrovna to štěstí, že vaše jediná rozvedená kamarádka se stejně starými dětmi to má rozdělené stejně a vytáhla si také liché párátko, máte vyhráno! Můžete společně vyrazit na dovolenou..., protože dovolené se zadanými páry jsou fakt nepřípustné (pokud nechcete přijít o kamarádku) a pokud netoužíte po tom, aby vás všechny mámy v ulici nenáviděly, tak na společnou vodu pod stanem s tatínky z okolí, z pozice "táty v sukních," také rozhodně zapomeňte!

A protože fakt budu asi lichá, sbalila jsem dcerám kufříky, deky a polštářky do auta a vypravila je na společnou dovolenou s tatínkem a slaninou (tajná šifra mezi námi holkami) k moři. Brečely všechny! První dovolená bez jejich mámy!

Dlouho jsem udržela úsměv a pak rychle odešla..... nevím, jestli se na tohle dá zvyknout! Prý si člověk zvykne i na smrt? Zvykne?

Bylo to hrozné!

Přestože vím, že je teď chvíli bude obohacovat někdo jiný...

PS: Tak moc to nové dělení času nesnáším, že se teď nemohu dočkat, až přijde zase lichý týden......

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.