Akceptovaná nevěra?

Věřím, že nevěra je sama o sobě téma, které rozděluje společnost na dvě poloviny..., no dobrá, možná spíše na třetinu a zbytek!

Podle statistického úřadu se 60 % lidí v průběhu manželství setká s nevěrou, tedy alespoň ti, co to přiznali, ve skutečnosti si myslím, že jde spíše o 80 % i s těmi, kteří budou zapírat, zapírat a zapírat....

Jak vlastně společnost vnímá nevěru? Je povolená? Tolerovaná?

Existuje mnoho míst, kde se to prostě neřeší..., restaurace, fitka a jiné služby..... nikdo z personálu nesmí ani mrknout, když vidí klienta jeden den s manželkou a druhý s milenkou, je to prostě tak, v podstatě nikomu do toho nic není!

Obzvláště muži rádi navštěvují svá oblíbená místa a rozhodně s milenkou nepůjdou někam, kde to neznají.....! Ženy naopak vyhledají prostředí nové, přece nevezmou svého zajíčka na místa, kde se střetávají s přáteli...

Kamarádka tvrdí, že přece nejsme stvořeni proto, abychom byli monogamní.... a když někdo podvede jí, proč by to ona jako neměla vracet ostatním?

"Nedělej si iluze holčičko, všichni podvádějí, to je život," říkávala jí máma od její puberty...., možná mluvila z vlastní zkušenosti.

"Nejsi první ani poslední koho manžel podváděl," JAKO proboha proč to pořád řešíme....(mi tím nejspíš chtěla říct :-D)?

Sice nejsem žádná konzerva, ráda vystupuji ze své komfortní zóny i za cenu, že třeba zapínám vypínač na světlo hlavou (prostě cokoliv jinak než obvykle), možná jsem stále lehce naivní a rozhodně pořád plná iluzí, ale nevěru prostě nepřijímám....!

Jsem ráda, že stále potkávám lidi, kteří to mají podobně a zároveň tak i žijí..., je to pro ně úplně stejně přirozené jako ráno vstát a vyčistit si zuby.

Přesto pro většinu lidí je přijatelnější žít v manželském trojúhelníku a možná i ve čtyřúhelníku.... pak je to teda podle mě už trochu takový kosočtverec....!

Rozbít rodinu kvůli nevěře (teď nemyslím úlet, ale paralelní vztah) je prý trochu zbytečné.... co myslíte? By se musel rozvést asi úplně každý!

Včera jsme byly s kamarádkami v baru, snažily se mě připravit o iluze....:-D, no nepovedlo se! Tak jsme to aspoň sledovaly, týpka v letech, co za sloupem u záchodků tokal přes telefon...., na tom blaženém výrazu to prostě poznáte (i mé dcery rozšifrují dle mého hledění do telefonu s kým si píšu), párkrát vykoukl, zda si manželka u stolu nevšimla.... no stál tam tak dobrých pět minut.

Naproti mně seděla nádherná žena v nejlepších letech, úplně zářila, bylo to krásné, ten její důlek kdykoliv se usmála a smála se hodně! Noblesně u toho vykuřovala cigaretu...., no s manželem tam samozřejmě také nebyla, ale s moc milým kolegou, který jí platonicky zřejmě zbožňuje!

Pravda, po sedmnáctiletém manželství tenhle blažený výraz fakt jen těžko zahlédnete.... tak já nevím, no.....??

Někdy mám pocit, že se se žádostivými ženatými muži roztrhl pytel!

A víte, co je úplně nejlepší??? Vždy se na ně chápavě zahledím a s úsměvem jim řeknu, že mají doma zajisté úžasnou manželku, která právě teď pečuje o jejich milované děti, tak ať jdou za ní a pracují společně na vzájemném vztahu!

Možná jsem si přála, aby právě tohle někdo řekl kdysi mému manželovi....

PS: Miluji písničku od Lucie Bílé, Desatero, kde zní: "Tak předně bychom neměli furt lézt do cizích postelí a lhát a rvát se, i když se to nedá. A udávat své sousedy, mít chuť na jejich obědy, taky je to ostuda, až běda!"

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.