Buď a nebo?

Je to už delší dobu, co jsem rozvedená, co žiji sama se svými třemi dcerami...téměř tři roky.

Nebudu vám nic nalhávat, ne vždy je to snadné...., obzvlášť, když se po krůčkách dostávají postupně do puberty.

Ale nemám potřebu se litovat, obzvlášť proto, že za tu dobu vypadalo spoustu starých kostlivců ze zaprášených skříní a ti ze mě sejmuli i ty poslední střípky pocitů viny za to, že jsem se rozhodla odejít od jejich otce.

Jasně, občas jsem šíleně unavená a život mi nepřijde fér. Mám pocit, že holkám chybí ta přirozená mužská autorita, kdy stačí jeden jediný významný pohled namísto mého bezvýznamného hysterického běsnění a ony by bez řečí odložily ty blbé telefony.

Někdy se dostaví bezmoc, samota, zoufalý pláč, ale po většinu času poklidný čas s dcerami plný smíchu, povinností a polštářových bitev.

A tak se naskýtá otázka!

Je lepší takhle žít dál? Prý je musím šetřit a nemůžu jim přivést partnera, bohatě stačí, že se perou a to dost otráveně s partnerkou jejich otce. Ony ji přímo nesnáší!

A nebo můžu chtít i kousek toho teplého mužského štěstí pro sebe, které ať si můžeme cokoliv nalhávat, stejně v životě pro úplnou spokojenost potřebujeme??

Jsem zastáncem té druhé varianty, možná je to sobecké, ale já nezůstala v nefunkčním manželství ani kvůli svým dcerám (jako to udělala moje matka a její matka). Zabilo by mě to! Neviděly by vzor silné ženy a už vůbec ne šťastnou mámu...

A podobně budu dál bojovat za své štěstí, ať si kdo chce cokoliv říká a vychází ze svých zkušeností, já to potřebuji zkusit sama na vlastní kůži, pot i slzy a hlavně potřebuji věřit!

Věřit, že to půjde. Že to je možné.

A možná také dcerám ukázat jiný mužský vzor než ten, který doposud znaly, protože za mě není rozhodně správný.

Zároveň vím, že to nebude snadné. Rozhodně ne procházka růžovou zahradou. Ale co je dnes snadné?

"Víš Emo, to není buď a nebo, jestli spolu budeme a nebo ne, to je spíš buď, buď, buď, buď a nebo!" s naprostou vážností mi povídá a když mi to došlo, začala jsem se smát. Protože má pravdu.

PS: A jestli se někdo dobrovolně rozhodne pro ta čtyři buď, tak za mě teda rozhodně stojí za to do toho jít a zkusit třeba své štěstí....a budu jen doufat, že to holky zvládnou.

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.