Výhra za cenu prohry!

Stála jsem tam pěkně zpříma, vlnité zrzavé vlasy mi vlály ve větru společně se splývavými dlouhými modrými šaty, které obepínaly mé štíhlé tělo.

Asi proto jsem nedávno dostala tu přezdívku "baby lion," napadlo mě.

Sledovala jsem svého bývalého manžela, jak společně s našimi dcerami spěchá směrem ke mně. Neviděla jsem je snad věčnost, nebo alespoň mi to tak připadalo.

Pak jsem spatřila ji! Dlouholetou milenku, teď už oficiální partnerku mého ex. Pod každou paží svírala obří tašku, upocená, se staženými vlasy do culíku, táhla všechny ty věci!

Jako bych spatřila sebe před pěti lety...., byl to zvláštní pocit.

Hned mi naskočily vzpomínky, mrazivé asociace uplynulých let...

Na rodinné dovolené jsme jezdili dvěma auty (možná už tady bylo něco špatně).

Já táhla tašky pro mě a naše tři dcery, manžel vystoupil z nablýskaného sporťáku, nasadil si sluneční brýle a vzal si svou cestovaní tašku do ruky. Při odjezdu nečekal ani až sbalíme, chopil se svých věcí a se slovy "jedu napřed" se vypařil jako pára nad hrncem. Zřejmě vždy chvátal za ní...

Víte, vyrostla jsem na trilogii Slunce, seno...., znám všechny díly a hlášky z nich. Pamatujete si tu závěrečnou scénu ze Slunce, seno erotika?

Jak Miluna vystoupí z nádherného Cadillacu, na hlavě má černý obří klobouk, šaty podle poslední módy a houpavým vlnivým krokem si to v lodičkách zamíří k Blaženě? Působí to lehce jako zpomalený záběr.

Když k ní dojde, rozhlédne se s takovým neskutečným šklebem (a ty já prostě miluju!) po všech kolem a vytáhne z koženého psaníčka svatební oznámení se slovy: "ahoj, můžu?"

Blažena tam sedí u toho škopku, hněte to těsto, na nohách holiny, přes sebe zástěru, sleduje otráveně tu Milunu, pak se postaví a se slovy "hm, dík" převezme těma špinavýma rukama oznámení a procedí "hezký!"

Miluna ještě jednou předvede úžasný škleb, otočí se na podpatcích, nasedne do auta a odjede...

Tak přesně takhle jsem si připadala v ten moment já!

Jenže tentokrát jako ta Miluna... :-D!

Bylo to jako sledovat své vlastní boty, které ale nazul někdo jiný a kráčí s nimi v retrográdu od vás. Akorát už necítíte ty puchýře a kuří oka, jen si pamatujete, jak to bolelo.

Víte co? Byl to vítězný pocit! Přesto určitá lítost, ta už zůstane navždy...

I když to svatební oznámení dostanu brzy spíše já, už vím, že se rozhodně obejdu bez granátu či samopalu :-D.

PS: Děkuji Marku za to skvělé přirovnání, je báječné mít v blízkosti alespoň "messengerového" přítele s tak neskutečným smyslem pro humor, jako máš ty. Pokud se toužíte také nakazit, tak si rozhodně přečtěte Markovu knihu Láska, sex a lajky, u které se budete ještě dlouho po dočtení smát!

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.