Lev mezi ovcemi

Miluji ten příběh..... jako by toho hodně vypovídal o mně samotné, o lidech kolem...

Tak tedy,...představte si malé lvíče, které vyrůstá mezi ovcemi..., jednoho dne ho objeví starý lev, který ho chytne do zubů a odvede k rybníku, kde ho přiměje podívat se na hladinu a spatří tak prvně svůj vlastní odraz.

Vyděšené lvíče celý život žilo s představou, že je ovce...

V okamžiku, kdy spatří svou pravou identitu, už nedokáže žít tak, jak žilo doposud... představa, kterou mělo, totiž nepocházela z jeho bezprostřední zkušenosti, ale z názoru druhých....

A možná si nechalo vštípit, že je neschopné, ošklivé, lenivé, že s ním nikdo nevydrží, že je strašné, že za nic nestojí....?!

Stalo se tak nevědomky další ovcí ze stáda, aniž by si uvědomovalo svou podstatu, individualitu... a pravou identitu.

Také jsem nahlédla na tu hladinu, nejprve jsem zkoprněla a zpočátku nevěřila, zůstala jsem rozčarovaná a po chvilce váhání nebo spíše měsících rozhodování, jsem začala žít jinak..., jako lev! I když víte, co? Lev kráčí vždycky sám...

Od domněnek, jimiž druzí lidé podmínili naše myšlení vede totiž dlouhá cesta.... A tak běhejte, skákejte, smějte se s otevřenými ústy, tancujte, křičte, brečte....cokoliv, jen probuďte toho spícího lva ve vás!

Všichni jsme lvi!

PS: Často ji potkávám, krásnou, milou, nenápadnou lvici převlečenou za myšku, smutnou, ... osamělou bojovnici, určitě přišla v životě o hodně... sedává se svou dcerkou u oběda a pokaždé ji za něco řekne: "Jsi hrozná....!" A mně to rve srdce....., protože je skvělá, chytrá, úžasná, stejně jako její maminka a narodila se jako lev!

Jen ani jedna nenahlédla....