I jedno světýlko se počítá...

Neviděly jsem se spolu dlouho, nějak nás ta každodennost posledních dnů semlela, děti, práce, povinnosti, korona.... asi tak nějak vše dohromady.

A tak jsme to na sebe chrlily jedna přes druhou.

"Je ženatý," říká mi. Má špatný pocit. Přesto u nás vždycky nejel vlak, ženáče a s dětmi prostě nikdy! Jenže znají se už dlouho.... a je jí sakra špatně a on tu pro ní je, pomáhá jí.

Copak to jde říct, ne? Jde? Není už na čase chtít také trochu toho teplého lidského štěstí pro sebe? Že se o vás někdo postará, když vám je zle? Je tu konečně také někdo pro vás a ne jen vy pro své děti?

"A pak se k tomu schylovalo a on mi povídá," pokračuje kamarádka, "musíme si dát pozor!"

"Proboha proč?"

"Jsem extrémně plodný!" A já jen, "né, to snad ne, tím to zabil ne," směju se!

"No a já jen nahlas vyhrkla: malej, plodnej, ženatej a starej!" završuje své vyprávění.

A bylo vymalováno...., k ničemu nedošlo, ale šíleně se u toho nasmáli a my dvě taky.

"Mám u něj kartáček a sprchový gel," štafetu přebírám já. "Koupil mi ho!"

"No ty jsi jasná!" pošklebuje se zase kamarádka.

"Né, nejsem," bráním se, ale někde tam hluboko uvnitř vím, že jsem. Dostal se mi pod kůži. To riziko tam vždycky je....

Jenže je tu jenže...., nemá děti! A zřejmě mu právě došlo, že je to asi ten poslední střípek v životě, který postrádá!

Do prdele, to na to musel přijít zrovna teď, to mám snad na čele nápis SUPER MATKA?"

A tak jsem to řekla i jemu, v pořadí druhému:

"Je tě pro mě škoda, jsi skvělý chlap a bude z tebe jednou báječný táta, tak se mnou neztrácej čas a najdi si nějakou, která ti tenhle sen splní!"

Nevěřil tomu, co mu právě říkám, tak na přímo (má to tak rád), bez emocí, bez vášně, slz, s naprostým nadhledem a vyrovnaností.

Už to prostě nechci zažít znovu...., porodit dítě a na místo péče nezájem a milenka? To je podraz! A děti mám tři a pět dní v týdnu jsem na ně sama!

Divil se, že nic neočekávám!

Co taky mohu nabídnout? Páteční večer a sobotu??? Oponuji....

Prý je toho mnohem víc..... (aha, tak co teda, když by mi nejraději odčaroval dvě děti?).

Ale já k dětem nikoho nechci přivést, už nehodlám být pro jediného muže vyhořelá uječená matka, která má občas chuť od všeho utéct a nemůže, copak tenhle pohled by se nějakému muži líbil?

Vážně, líbil? Když ty děti nejsou jeho?

Po deseti letech věnovaných rodině a dětem je teď my turn..... je řada na mně!

A tak se jede dál....den po dni, minutu po minutě, jak nejlépe umíme...

Neočekáváme...., neplánujeme, bereme s vděčností a pokorou, vše co přijde.... a zpříjemňujeme si život chvilkami, které nás nabíjí na mnoho dnů dopředu.

Tankujeme Diesel Premium.

Svítíme si tak na tu naší stereotypní cestu rozvedených matek s dětmi světýlkem, které nám dává naději a sílu, když se ocitáme v tom tunelu každodennosti...., najít světlo.

PS: I malé světlo dokáže zázraky....třeba z něj jednoho dne zažehne plamen.

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.