Cestou k novým začátkům

"GLS, dobrý den, jsem u vás za vteřinku, máte balíček," ozvalo se na druhé straně telefonu.

"Jasně, jdu ven" a hbitě se přesouvám ke dveřím.

Z auta vystupuje mladý klučina s kšiltovkou, letmo mě přeskočí pohledem a v mžiku se zasekne a zůstane na mě zírat: "teda, dneska vám to moc sluší....!" uštědří mě lichotkou.

Zazubím se: "jéé moc děkuji, dneska jedu k soudu, rozvádím se," poznamenala jsem s úsměvem jako bych šla snad nakoupit.

"To je mi líto, přesto vám to sluší vždycky!" poznamená s hlavou schovanou ve vozidle lovící ten správný balíček.

"To nemusí," zazubím se, "chcete říct, že v těch teplácích a županu, co mám věčně na sobě mi to taky sluší?" Začnu se smát, protože jinak vlastně neotevírám....(co si asi o mně ti doručovatelé myslí, že dělám, když jsem věčně v županu :-D).

Je mi pořád hrozné horko (že by už návaly?), přestože netopíme, a tak chodím ve spodním prádle. Nu co, jsme doma čtyři holky, platí u nás jakási holčičí anarchie (je to fakt bomba), nemusím se před nikým stydět (už ani před sebou), ani zatahovat břicho (holky to tipují tak na třetí měsíc těhotenství) či maskovat druhou bradu, prostě tohle jsem já.... !

Se všemi těmi drobnými červenými jizvičkami, vláskovými bradavičkami, nazrzlými pihami či striemi od věčného kolísání váhy!

"Vám to sluší vždycky, jste moc krásná," nakonec poznamená a já zčervenám.

Má pravdu, dneska mi to opravdu sluší. Dala jsem si záležet, na tenhle den čekám několik let, ukončit konečně to staré nefunkční, aby mohlo začít něco nového, co funguje.

Již není na co čekat!

Oblékla jsem si nádherné punčocháče s odpovídajícími nápisy jako "enjoy your life, be happy," natáhla na sebe své oblíbené pohodlné šaty a završila to úžasným kabátkem, který zrovna na tuhle zvláštní příležitost čekal ve skříni dva roky..., nějak nebylo, kam si ho obléci.....(taková blbost, každý den je přece nová příležitost, nový začátek).

Dnes to konečně přišlo!

Chtěla jsem být fakt za kočku a přijít jako vítěz, rty jsem si zvýraznila rudě červenou rtěnkou...., víte, já o ní vždy jen snila, ale nikdy neměla dostatečně velkou odvahu natož sebevědomí si jí namalovat na rty. A tahle byla navíc nesmazatelná (moc za ní děkuji)!

Opravdu jsem si přála, aby mi to moc slušelo... možná i proto, aby manžel viděl, o co přišel. "Ale ty JSI kočka," poznamenala kamarádka, "ty nejsi ZA kočku, už si to konečně uvědom." Ještě mi ty nepatrné rozdíly v myšlení i ve sdělení unikají....inu, tolik let podceňování potřebuje delší čas na opravu...škoda, že nejsem auťák...třeba by to šlo rychleji.

Strašně moc jsem se těšila (prý takovou klientku má právnička ještě nezastupovala....:-D), protože mi došlo, že je to má životní výhra.

Měla jsem dostatek času přehodnotit, o co vše jsem přišla...., emoce již dávno ztratily na intenzitě, láska se rozplynula jako dešťový mrak s nekonečně dlouhou přeháňkou, pocit selhání se přeladil na vítěznou píseň a srdce, to téměř zahladilo všechny jizvy.

Došlo mi, kolik jsem toho získala a rozhodně to na váze důležitosti významně rozdrtilo všechny ty ztráty.... především ztrátu člověka, který nedokázal ocenit mou hodnotu...

A když už bylo po všem....., procházela jsem se mým oblíbeným městem, těmi známými uličkami z dětství, čerpala energii ze slunečních paprsků a zhluboka jsem dýchala s tváří směřující k nebesům.

"Dneska je šílené horko," poznamenala cestou právnička, má dlouholetá kamarádka. Šibalsky jsem na ní pohlédla se slovy: "ne, ne, dneska je krásně!"

"Takhle jsem tě dlouho neviděla Emo, ty se cítíš opravdu šťastná vid? Záříš na všechny strany, jsi jako lvice....," dodala s notnou dávkou uspokojení za skvěle odvedenou práci.

Přiznám se, že zrovna v tento tak důležitý den, kdy uzavírám svou minulost, bylo úžasné slyšet právě tato slova...a slyšela jsem je ještě minimálně dvakrát. Moc za ně všem děkuji....., asi jste neměli dnes ani ponětí, jak moc jsem tohle potřebovala slyšet...., jsem ráda, že je to konečně tak vidět!

Děkuji všem doručovatelům balíčků, kteří jsou takhle milí, že občas máme i nutkání pozvat je alespoň na limonádu (že?? :-D), také přátelům, kteří na mě dnes mysleli.

Zvládla jsem to! Vykročila jsem vpřed s veškerou grácií....a kolena se mi u toho nerozklepala.

PS: A když jsem během jednání nahlédla do svého telefonu, dostavila se i ona vítězná třešnička na dortu..."moc ti to sluší Emo, můžu tě pozvat na oběd...."

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.