Když den má 34 hodin

Poslední dobou jsem si přála, aby den měl alespoň 34 hodin, abych stihla vše, co potřebuji..., práce, domácnost, dětičky a jejich kroužky, neuskutečněné záliby kvůli nedostatku energii, štosy koupených a nepřečtených knih na hromádce, nevydařená setkání s přáteli, praskající skříň kvůli nevytříděnému oblečení, naštosovaný koš s věcmi na zašití, plná skříň fotek nezaložených do alb... a zase ta okna!

Ufffff

Občas se mi i stávalo, že jsem byla tak zahlcena, že jsem byla schopna na jeden čas domluvit hned dvě schůzky...., naprostá roztěkanost střídala hledání zapomenutých věcí, peněženky, mobilu a klíčů s nabitým režimem, který navazoval minutu po minutě... hlavně si nesednout, protože dokud jedu, tak neusnu!

Tak teď to mám! Času habaděj... až si někdy říkám, "to je teprve devět ráno? Co budeme dělat?"

No co, všechny ty věci, na které nebyl před tím čas...., pěkně po kouskách, abych to zase neuspěchala! A na okna je vždycky času dost :-D, ještě je přes ně vidět.... důležitější teď je vypomoct s rouškami.

Vlastně si připadám, jak v tří hvězdičkovém hotelu..., dnes jsem dostala od svých dcer kávu až do postele a k tomu med. Na oplátku jsem jim k snídani připravila vajíčka na měkko, ham and eggs a vaječnou omeletu, vše podle přání. Za běžného režimu, by na tohle rozhodně nebyl čas!

Místo nepříjemného zvuku budíku nás teď budí zpěv ptáčků a když si přispíme, tak rachot sekačky od sousedů..., jasně doba spánku se prodlužuje, stejně jako četnost procházek do přírody, telefonních hovorů s přáteli a večerních pohádek.

Rozhodně se navyšují i návštěvy ledničky, špajzu, vyskakují i čísla na ciferníku u digitální váhy, množství spotřebovaného cukru (už chápu, že ho všichni nakupovali do zásoby), plechů s upečenými buchtami či perníčky, počet přečtených knih, vypracovaných úkolů s dětmi a výběhů do přírody.

Nehty stále nalakované nejsou a pokud mi je holky nezačervení všemi možnými odstíny rudé, tak asi budou stále přírodní. Šediny jsem stihla zakrýt včas, v nejhorším případě mám připravenou Henu, obočí trhám, nohy holím, deodorant jede na plné obrátky.... to pro případ, kdybychom upadly do vysokých teplot a byly jsme rády, že jsme rády... radši ani nemyslet...

A večer si na zahradě upečeme špekáčky... výjimečně si dáme kečup každá na svůj tácek, protože prevence je prevence!

PS: Neztrácejte víru a buďte kapkou v moři, ať jste kdekoliv...