Když něco chceš, řekni to!

Asi už jsem stará..., možná mám jen pocit, že mi život protéká mezi prsty...

Jako zlatavý horký písek, který svírám v dlaních.... a po nepatrných pramíncích propadává mezi mými prsty.....a stále ubývá, mizí, až jednou nezbyde jediné zrnko...

Ale za jak dlouho to bude? Zítra? Za týden? Za rok? Za dvacet let?

Kdo ví?! Na co mám čekat?

Mám podezřele svírající pocit a silné nutkání nepromarnit jediný den, nepodstatnou minutu či hodinu strávenou třeba křikem na děti, dohady s lidmi nebo hnípáním se v domněnkách, taková škoda!

Už mi není patnáct, ani dvacet...., tenkrát jsem si možná mohla dovolit být "hard to get," prostě nedobytná pevnost, o kterou je potřeba neustále usilovat...a vymýšlet taktické strategie k dosažení cíle.

Ale teď? Mě už ty společenské hry fakt nebaví! Co takhle zkusit to jinak...?

Když něco chci, tak to prostě řeknu.

A když nechci, taky to řeknu.

A když se mi něco nelíbí nebo líbí, řeknu to.

Dost masek i přetvářek, promrhaného času na tyhle hrátky bez konce, opouštím roli strategického hráče, nechci přemýšlet dva kroky dopředu...., život není hra v šachy...., jsou tak zdlouhavé!

Šach mat!

A na to nemám čas.

Přestávám si hrát....na dokonalou matku, poslušnou holčičku, na nerozbitného multifunkčního robota,..... skvělou obchodnici, žhavou svůdnici, nejčtenější spisovatelku, ustrašenou holčičku,...... rozvedenou chudinku, perfektní bývalou manželku, životní oběť a křehkou ženu, která si neumí nalít ani směs do ostřikovačů.

Já to umím!

Něco se ve mně pohnulo...., za poslední tři dny jako bych to nebyla ani já, začala jsem riskovat, stal se ze mě docela takový střelec (vlastně jako dítě jsem byla skvělá střelkyně), ale zapomněla jsem, že to v sobě mám...!

Jsem připravená změnit svůj život...i za cenu odmítnutí a neúspěchu.

PS: Když něco budu chtít, řeknu si o to, začnu hned..., dokud dýchám......

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.