Kolikrát to ještě uslyší...?

Jdu na kafe. Někoho jsem potkala. Jdu s kamarádem na večeři. Jdu s jedním tatínkem do kina :-D

Kolikrát něco podobného moji nejbližší ještě uslyší?

Těmi nejbližšími myslím pár skutečných přátel (spočítám je na prstech jedné ruky) a mojí pětaosmdesátiletou babičku, která tvrdí, že všichni muži jsou stejní a celý život strávila po boku mého dědy.

Přijde mi to vtipné. Najednou jsem obklopena muži...., já stydlivá introvertka, která se bála na opačné pohlaví jedním očkem jen podívat. Škoda, že jsem to neuměla dřív....

Vše na platonické kamarádské bázi...., protože přesně tak to teď potřebuji. Občasné příjemné momenty, které nenaruší mou svobodu, ty volné vzácné chvilky jen pro mě, které tak moc potřebuji. Čas pro sebe i mé dcery. Rozhodně žádné plánování či budování vážného vztahu....

Dostávám se hlouběji do mužského světa a musím se přiznat, že nejsem zklamaná..., protože zjišťuji, že všichni fakt nejsou stejní! Potkávám skvělé muže, ty bezpečné, kde nic nehrozí a víte co?

Smekám před těmi, kteří jsou dlouhodobě ženatí....a svou manželku nepodvedou, i když je to tak snadné, přestože třeba cítí nějaké sympatie... Tím u mě rozhodně stoupají na ceně.

Moc si jich vážím!

Pevně věřím, že takových potkám více.... protože mi vrací víru! Víru v muže! Hladí mou duši a zahlazují neviditelné stopy po nedůvěře, které jsem za posledních dvanáct let nasbírala do zásoby...

Tak se na mě nezlobte a ještě chvíli to se mnou prosím vydržte, ale asi to ještě nějakou dobu prostě uslyšíte.

Hm, třeba i pár let :-D

PS: Jdu na kafe!

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.