Pozor, holčičí gang!

"Prosím tě, kolik máš těch dětí?" kouká na mě a nerozumí.

"Před chvílí tu proběhla jedna, pak další a teď znovu, to není jedna a ta samá, jsou tři nebo čtyři?" vyvaleně sleduje, jak po jednom přicházejí, nejprve nakouknou, obejmou mě, uzmou si tu a tam nějakou kačku z peněženky, vydundají dobrotu, vypláznou jazyk, mlasknou do mobilu jedno selfie, ušklíbnou se a jsou zase pryč a s nimi často i spousta kamarádek, třeba i několikrát během dne, často a opakovaně.

Asi si mě hlídají... a pravda, musí to být matoucí!

Čert, aby se v tom vyznal! ŽE?

"Tak kolik těch dětí teda máš?" vykuleně zjišťuje.

"Všechny holky?" směje se.

"Mám tři holky," vykouzlím úsměv, "tři úžasný holky," s hrdostí odpovím.

"Jsou skvělý, já si s nimi rozumím," skočí nám do rozhovoru jejich trenér, který tu kolem pobíhá.

"To možná ano, ale nikdo s námi doma nevydrží. Je to moc velké sousto!" pokračuji s naprostým smířením. A to máme nemalý domek, obří zahradu, dvě zastřešená parkovací místa na auta..., inu pravda, žádný pokojík, sklep, pracovnu, dílnu ani garáž navíc. A nemám ani ložnici s dveřmi na terasu...., to se ukázalo býti také v jistém nesouladu.

"K tomu máme psa, jak jinak než uštěkanou fenu a na dveřích u zvonku máme ceduli s nápisem: Pozor, holčičí gang, to bys nevěřil, jak všichni prchají," pokračuji.

Vlastně se tím už začínám bavit. Jak říká moje sedmaosmdesátiletá babička: "přece nad tím nebudeme plakat, musíme se tomu umět zasmát."

A já s ní souhlasím.

Nevěřícně mě sleduje, "no to musí být nářez, holky," utrousí s pohledem do země. Já vím, jak odradit potencionální nápadníky. :-D

Zatím mi to vychází!

"No a co tatínek?" přidá se k naší diskusi udiveně se zalíbením třetí muž čekající na svůj kuřecí steak.

"Po narození třetí dcery přišel s tím, že to není život, ale přežívání a prostě zdrhnul k jiné a má s ní toho vysněného chlapečka, takže i na něj čtyřikrát female bylo prostě moc!" pokrčím rameny a vím, že není potřeba cokoliv dál dodávat.

Občas mi bývá do breku, hlavně když mám ty své ženské dny, to i ta slzička ukápne. Umíte si představit, že jsme čtyři ženy v domácnosti a po týdnu se nám to hormonální šílenství střídá??? A dvakrát do roka přibyde ještě jedna podrážděná fena???),

Ale v ostatní dny, kdy hladina hormonů netryská jako rozbouřený oceán, to poklidně přijímám. Prostě mi není souzeno žít s mužem pod jednou střechou.

Né teď!

Zato je mi přáno žít se třemi dcerami. Takže jsem dostala vlastně opravdu mnoho.

Kdo to má?

K tomu jsem si pořídila Huskyho (male), to je naše samo jezdící sekačka, která šlape jako hodinky a pravidelně se nám stará o tu velkou zahradu. A taky Šaumíka (male), to je náš samo jezdící vysavač, který navíc i vytírá (opravdu velký pomocník). A máme nejlepšího souseda na světě - Pepíka, půjčuje mi krumpáč, káru za auto a nosí nám vajíčka. Je jako náš děda!

A skvělé přátele!

"Už vám dnes někdo řekl, že jste ta nejkrásnější žena tady?" naklání se ke mně zase někdo úplně jiný a šeptá mi do ouška, aby to náhodou nikdo jiný neslyšel....(protože nebude tak úplně single).

Řekl! Divil by ses, ale řekl!

Vlastně to slýchávám poměrně často a přijde mi to už tak nějak laciné....

A za další, k čemu mi to vskutku je???????

"Pozor, holčičí gang!"

"Aha, tak to je opravdu velká výzva čtyři ženské, to musíš uznat i ty?!" obratem se stáhne, "tak tě nebudu rušit," a decentně se vypaří tak, jako ta pára nad hrncem s těmi dnešními párky, které alespoň rok nechci zase vidět...

PS: Já to uznávám a s pokorou.