Splněná přání...

Seděla jsem tam tak na barové židličce, bradu jsem si opírala o zkřížené ruce položené na vyvýšeném pultu, před sebou hrnek s čajem, vánoční hudba všude kolem.... a na druhé straně ostrůvku ON.

Chystal nám večeři. Při té příležitosti jsme si povídali a já se prostě jen tak, spokojeně a odevzdaně nechala unášet tou chvílí.

A pak mi to došlo. Přesně tohle jsem si loňské Vánoce přála, takhle jsem si to celé vysnila.

Náš nový domov, partnera, moje holky, rodinu..., blízkost těch, co mě mají rádi. A nebylo to jen tak ledabyle hozené přání do větru, dala jsem si opravdu záležet a nad vším bedlivě přemýšlela.

Sedla jsem tenkrát s perem a vepsala svá přání na papír, konkrétní představu....

Je asi vážně důležité, jak si přejeme..., dát tomu správnou formu, protože pak se sny stanou realitou.

Byl to přesně takový ten moment, kdy si řeknete, že právě teď v tento okamžik, se cítíte šťastní!

Podobných chvil nebývá mnoho a netrvají příliš dlouho, jsou mi spíše vzácné...

PS: Naše holky vždycky od vánočního stromku volaly na Ježíška z okna: "Ježíšku, děkujeme." Ježíšku i já děkuji, nic víc jsem si totiž už roky nepřála!

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.