Všem převozníkům...

Myslím, že je na čase poděkovat všem převozníkům...., nemají to jednoduché.... touží po lásce, bývají oporou a odcházejí se zlomeným srdcem...

Jednoho takového "převozníka" jsem sama potakala. Bylo to v období, kdy jsem se přesvědčovala, že přece nemůžu zůstat sama..., vždyť můj bývalý manžel má už dávno nový život (vlastně celou dobu ho měl) a já se nepohnula z místa, ani o centimetr.

Zasekla jsem se!

A tak jsem do toho vkročila.... po hlavě. Ne, opravdu, nedělám si srandu, šla jsem do toho rozumem....., jinak to ani nešlo, protože srdce bylo stále zlomené, ego zhrzené a duše rozpolcená....

Stále jsem opakovala "nejsem ještě připravená na vztah," přesto jsem to potřebovala zkusit..., ačkoliv jsem s každým přibývajícím dnem věděla, že to není správné...

Kdykoliv jsem byla s ním, chtěla jsem být jinde, kdekoliv, jen ne s ním! Toužila jsem být se svými dětmi, v práci, s kamarádkami a nejradši sama.

Plýtvala jsem jeho časem...., mrhala tím svým, připravovala jsem nás o to nejcennější....

Je třeba podotknout, že se ke mně choval jako ke královně, já to nikdy nezažila a nechala jsem se tím doslova okouzlit...., vlastně jsem tomu často nedokázala ani věřit...."jsi úžasná, tak schopná, máš v sobě neskutečný potenciál," tohle mi říkával.... jenže já to potřebovala slyšet od někoho jiného!

Nemělo to pro mě žádnou hodnotu....vždyť mě vůbec neznal (byla jsem ve fázi sebedestrukce, kdy vše byla jen má vina), prostě smůla, nevhodné načasování! Jediný, komu bych v té době uvěřila byl můj bývalý manžel...

Jak to, že on to ve mně neviděl??? Vrtalo mi hlavou..., ptala jsem se stále dokola. Jenže zase další mýlka! Život je plný omylů...

Já to nepotřebovala slyšet od něj, ani od kohokoliv jiného...., já to tak šíleně moc potřebovala slyšet především sama od sebe, muselo to přijít zevnitř.

To prostě musíte cítit!

A tak jsem "zdánlivě nevděčně" odmítla nabídku "lásky na zlatém podnose," jak mi říkával.

Jenže to bylo to poslední, o co jsem stála..., o zlatý podnos, na tom už jsem roky stolovala, bohužel bez lásky. Pak k čemu je to??? A po druhé jsem to nemohla dopustit!

A tak jsem po velice krátké době udělala další tlustou čáru...., začala jsem být přesně tam, kde jsem skutečně chtěla a věnovala se sobě...., abych mohla zase zažehnout tu jiskru lásky k sobě samotné!

Takže věřím, že základní stavební kámen byl položen...., teď prostě nebudu tlačit řeku, protože teče sama :-D.

PS: Když jsme u toho, opravdu si myslíte, že existuje tak silný a odvážný muž, který by zvládl ustát "čtyři ženské" v jedné domácnosti?? O tom možná příště....

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.