Záchytný "stereotyp"

Co přesně v téhle době dělat???

Tak třeba..., každý večer si zapisuji poznámky do svého pětiletého deníku, .... dostala jsem ho celkem těsně před startem všech nástrah Coronaviru (jako by dárce snad něco tušil?) a zatím tak jako poctivě plním úkoly (nechtěl mi tím naznačit délku karantény?)

Přiznám se, přijde mi skvělý!

Jsem strašně zvědavá, jak se mé odpovědi za pět let změní a jak je nouzový stav ovlivní....a také jak se jako člověk posouvám.

Těším se, až se zpětně zasměji starostem dnešních dnů...

Nedávná otázka mě opravdu pobavila...., jak blízké, je mi slovo „stereotyp“?

Za normálních podmínek bych odpověděla jednoznačně! Snažím se od stereotypu utéct...., ale teď během "nouzového stavu", k němu naopak doslova utíkám, a to ráda a každý den!

Jak ráno otevřu oči, vím, co bude následovat...., nikam nepojedeme, budeme doma!!!

Nejprve záležitosti typu 2UO (ustlat, umýt, obléct), snídaně, myčka, učení, vaření a oběd. Pak honem ven, odpočinek u pohádky...přípravy na svačiny, hry, společné pečení, šití, úklid a pak to konečně přijde....

Moment, na který se těším, od samého rána, hned jak se mi víčka odlepí od sebe...

Pravidelný běh..., to je totiž téměř jediné, co se teď může.... a já si ho fakt užívám!

Vyčistím si hlavu (od mrňousů jak jinak), okysličím všechny buňky v těle (od nálože cukru), pokochám se nádhernou krajinou v okolí (jako bych ji viděla prvně), a nebo si cestou povídám s jiným "dospělákem" (jak osvobozující)....!

Je to sice také stereotyp, ale nyní za odměnu...a nenechám se o něj rozhodně připravit, i když nohy občas bolí...., přesto drží mě každý den nad vodou!

PS: Pravda, občas skončím i pod vodou.... "otužovačka" v rybníce je přece skvělá podpora imunity proti všem neduhům!