Ležérnost bytí

Taky se vám stává, že občas zastavíte v autě na červenou a řidič z vedlejšího vozidla na vás ukazuje různé posunky či prsty a podle artikulace i přes dvě zavřená okénka rozpoznáte vy i vaše děti (ano nestydí se před těmi nebohými dětmi), že vám zřejmě dost sprostě nadává a vy ani nevíte za co?

Rozhodně to okénko neotevřete a pro jistotu zmáčknete zámek na dveřích!

Nebo jste to spíše vy, kteří těmito gesty rozhazujete po ostatních řidičích a neustále se rozčilujete?

Víte, já poslední půl rok jezdím opravdu s klidem a s rozvážnou opatrností (bourala jsem, přiznávám, ale nebyla to má chyba), ať si každý chvátá, kam chce..., je mi to jedno....

V podstatě křičím už jen na své dcery (a mívám výčitky opravdu), ty mě dokážou opravdu rozpálit do ruda..., ale jinak jsem kliďas, který ani nedává najevo své pocity, protože o nich moc nemluvím.

Prý jsem jak nečitelná kniha...no je to zvláštní, takový paradox, protože o nich dokážu celkem dobře psát :-D a to je pak těžký!

Teda hlavně pro okolí!

Párkrát jsem zaslechla, že jsem bohém, což si teda nemyslím, ale rozhodně se ze mě stává minimálně ignorant, který miluje takovou, no jak to jen říct, takovou tu ležérnost bytí!

Ale nepletu si to s leností, nebojte! Ono s těmi třemi dětmi....no však víte.

Zjistila jsem, že je celá řada věcí či situací, které prostě neřeším a nechávají mě naprosto chladnou.

Tak například..., vchodové dveře zásadně zabouchávám bez toho, aniž bych do zámku vložila klíč a otočila s ním. V podstatě denně nechávám otevřenou skříňku v koupelně a nevím proč, asi proto, že je tam zrcadlo, fakt nevím.

I moje dcery si všimly, že dost často nechávám zbytečně dlouho puštěnou vodu. Zavírám myčku, ve které je špinavé nádobí a pak zasmrádne. Nezamykám venku kola a ani nové pneumatiky (neřeknu vám rozhodně, kde bydlím), které létají prostě jen tak po zahradě, když je náhodou vítr.

Dost často neodpovídám a nereaguji, protože jsem prostě zahlcena svými myšlenkami nebo deseti jinými činnostmi najednou, a tak se někdy stane, že nabízenou kávu postavím na stůl až za dvě hodiny.

Bezmyšlenkovitě a automaticky uklízím věci, jenže pak nevím, kde jsem je cestou nechala...

Pytlík čaje vložím do hrnku zásadně, až když je vařená voda a někdy i minutu až pět poté, co se uvaří. Některé praktické vychytávky neznám opravdu ani teoreticky (i když je často později ocením), a to bych řekla, že jsem sakra velký teoretik.

Učím se je prostě za pochodu!

Ale lepším se :-D.

Třeba už zavírám dveře do koupelny a otevírám tam okno, aby se netvořila plíseň. Ze stejného důvodu si hlídám i vlhkost vzduchu, nechávám otevřená dvířka od pračky i sušičky, aby se spotřebiče neničily.

Už vím, že prach ze sušičky se vyhazuje po každém sušení prádla, děkuju Jani, a také se to musí opláchnout vodou.

Začnu číst ty návody, já vím!

Mobil nedobíjím na 100 procent, ale jen do osmdesáti a nikdy né přes noc.

Možná si teď říkáte, jestli jsem se nezbláznila, ale tyhle věci jsou pro některé lidi, co jsem tak zkoumala, hlavně asi pro muže, velice důležité a považují je za nezbytnou součást každé lidské existence.

Bohužel já to postrádám, ale dobré je, že si to téměř ve čtyřiceti letech uvědomuji a snažím se s tím, pravda pomalu, něco dělat,.... tedy alespoň s tím, co vyhodnotím jako důležité!

Není to se mnou jednoduché, já vím!

A stále se najde mnoho věcí, které mě prostě nerozčílí.

Přesto si plně uvědomuji, že jsem příkladem pro své tři dcery, které by tyhle věci asi měly znát a já se na ně nemohu zlobit za to, že to nedělají, když jim sama nejsem vzorem.

Ještě že máme někoho, kdo nám to všechno připomíná.... a snad se z toho brzy nezblázní a nebo rovnou neuteče!

PS: Mějte s námi prosím trpělivost naše drahé polovičky a zbytečně se prosím nerozčilujte. Věřte, že to neděláme záměrně, není to naše přirozenost, tedy alespoň moje rozhodně ne.

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.