Začínám si připadat jako Babica

Tak já vám nevím....., ale začínám si už připadat jako Babica!

Heslo dne: "kudy z nudy"...., takže vaříte...., pečete....a s každou aktivitou, ať už chcete nebo ne, něco dochází...

Znáte to...., nemám hladkou mouku, tak tam dám polohrubou, nebo směs všeho, co se doma ještě sype (no hlavně, abych se taky nesesypala)!

Nemám droždí (no už dlouho, dokonce už není ani to práškové), tak tam frknu pivo, cukr a zase tu mouku!

Vždyť já už fotím i jídlo aaaaaaaa!!!

Desinfekce?

Jooo, páni, to už je vyšší dívčí, tak ta už není asi tak od jarních prázdnin!

Jenže to jsme byly na horách (v Itálii NE!!!!!) a zásoby fakt neudělaly!

Hmm, jako bych něco podobného kdy vlastně kupovala..., vždyť přirozená imunita, sem tam ochutnat i něco, co políbilo zem, proč ne?!

Takže nemám desinfekci, do rozprašovače dám slivovici, takovou tu domácí, co nám každý rok vozí babi z Moravy! A stříkám to...., všude! Na ruce..., na roušku, abych jí pořád nemusela prát, protože prášek na praní, ten už taky došel.

Akorát nevím, až přeci jen pojedu autem do kilometry vzdáleného obchodu, aby mi nedali páni policisté dýchnout...., ale přece by mi nesundali tu roušku, ne?

Jo rouška???? Nedostatková, už asi ani nevím, od kdy? Dlouho!

No co, vezmu kapesník, vytáhnu tkaničky z bot (4 ženský v jednom domě, máme jich fakt spoustu, nikdo to nepozná!), knoflíky, fixy, korálky...., konečně naučím děti navlékat nit a základnímu řemeslu!

Prý, že to neumí.... "au, píchla jsem se a teď usnu stoletým spánkem jako Růženka," zkouší na mě dramaticky nejstarší dcera (buď se jí nechce pracovat a nebo moc koukáme na pohádky).

"Holky tak jí hlavně nelíbejte, ať si užijeme trochu klidu," vyhodnotím to bonusově s úsměvem a šiji dál!

Karanténa mě naučila skvělé filosofii, že vše se dá v podstatě nahradit...a humor především!

Jasně, krom všech těch neviditelných, nehmatatelných, přesto důležitých maličkostí a lidských bytostí, které nám dávají tvar a formují naši duši... !

PS: "Prosím vás, počkejte si, až si to slečna vyloží na pás," napomenul velice sympatický mladý muž u pokladny paní za mnou ve frontě, nu což, alespoň nějakou výhodu ta rouška z kapesníků a tkaniček z mých Converse tenisek má... :-D. Tak ještě, že jsem stihla těsně před karanténou zakrýt šediny u mé kadeřnice...

Líbil se vám článek? Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.