Život je o vášni..

"Ty jo Emo, neblbni, tohle není extra liga, ale obyčejná krajská soutěž, radši si odpočiň, já bych to nepokoušela," nabádá mě spoluhráčka při pohledu na mou lehce oteklou nohu....

"Ty to nechápeš Žany, tady nejde o nějakou ligu, ale o vášeň! Hrála jsem s tím i minule a nevěděla o tom, tak se to den nezblázní a pak si nasadím antibiotika," odpovídám s naprostým klidem a pevným přesvědčením.

Znám své tělo, vím, co mi dělá dobře a kdy si mohu dovolit lehce zariskovat.

Život je přece i o riskování....vždyť i láska je o riskování, dáváme druhému naší důvěru s možností, že ji zradí, přesto věříme, že se tak nestane...

Ještě před třemi lety bych šla na kruhový trénink, kde mě to vůbec nebaví! Jasně endorfiny se nakonec vždy dostaví a břišní svaly se vyrýsují opravdu skvěle.

A to má být jako vše?

Prostředí se mi příliš nelíbí, je tam zima a neútulně, nesnáším, opravdu nesnáším tahání činek, myslím si, že to jde i jinak... hudba, inu pro boxery určitě dobrá, ale sakra já jsem ženská, křehká duše....

To mi má jako stačit? A co přidaná hodnota? Kde ta je?

Je to jako sedět osm hodin denně vedle nesympatického kolegy v nudné práci, za kterou si domů odnáším peníze.

Možná v ten moment mi to stačilo, hlavně utéct z toho zajetého kolotoče doma, věčného křiku dětí i nerudného manžela, prostě kamkoliv, hlavně pryč!

Ale teď?

Teď mám svobodu. Konečně ji mám a mohu se rozhodnout, jak se svým časem naložím. A čas je sakra vzácný a je ho málo. Tak strašně to letí! Navíc opravdu netuším, jakou rychlostí se mi odpočítává....to nikdo neví!

A tak ho nebudu marnit průměrnými aktivitami a činnostmi, které nepohladí mou duši. Nemusím už utíkat..., naopak toužím být u sebe. Jsem proto náročná? Chci toho od života tolik?

Potřebuji cítit vášeň. Ten pocit, kdy vstoupíte na hřiště a do žil se vám vlije horká krev a na tváři se vykouzlí ten neopakovatelný úsměv. Nevnímáte čas, hlad, zimu, žízeň....ani vlastní děti, které fandí na tribuně, nevnímáte nic, jen samotnou hru.

Jste tam hlavně kvůli sobě, ať vyhrajete nebo ne... a ještě to umocní celý tým fajn holek v červených dresech....ta společná energie je jako bonus navíc, fascinující kouzlo, které všechny omámí a pak zpíváte stejnou píseň a dýcháte v podobném rytmu...

Asi jsem ve věku, kdy se nespokojím jen s břišáky, možná ztratily na hodnotě! Toužím tančit a zpívat, hopsat s dětmi a házet po nich listí, když mám radost a dupat třeba v kalužích...

Prostě cítit, že žiji!

Zase jsem se rozvášnila! Přála bych si, aby mě pochopila...

Učím to samé i své dcery. Pak se nemůžu divit, že ta nejstarší hned po sundání sádry vběhne na první trénink a všechny přesvědčuje, jak už může běhat... ona je prostě já, nedokáže bez toho žít... a já se na ni vůbec nezlobím!

Chápu ji moc dobře!

Je úžasné se každé ráno probouzet a mít se na co těšit, ať prší nebo venku řádí fujavice, pak se Vám vstává s radostí....

"Emy, ty to umíš tak pěkně vysvětlit, že mi přijde, že to úplně prožívám s tebou, já to chci takyyyyy," vydechne nakonec kamarádka! :-D

Vždyť proto mají děti kroužky a volnočasové aktivity, aby zažily vášeň a poznaly v čem jsou dobré a co milují, čemu stojí za to věnovat čas a čemu rozhodně ne!

A až jednou přijde těžká chvíle, tahle vášeň jako jedna z mála věcí zůstane... a může jim zachránit třeba i život nebo je alespoň povznese nad těžkosti všedních dní.

PS: Až ráno vstanete, napište mi, na co se těšíte a co je vaší vášní, která vás ráno doslova vykopne z postele?

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.