Není samota jako samota....

Poslední dobou mi přijde, že se potácím na osamocené pouti lidských duší, které život odhazuje jako hadrové panenky...

Jsem sama! Myslím tím, že žiji bez partnera, většinu času trávím s dcerami, jsou jen krůček od toho děsivého vývojového stadia zvané puberta... a v sudé týdny jsem skutečně sama...., sama se sebou!

Bez svých dcer mívám pocit, že je mě pouze polovina! Nejsem to já, já úplná a celá, jestli mi rozumíte? Kousek mě prostě chybí....! Několik procent zaplňuje ještě práce, kterou miluji, bez ní bych byla nejspíš úplně ztracená...

Volný čas trávím sportovními aktivitami, chodím plavat do veřejného bazénu, bruslit nebo na jógu mezi další ženy. Hodně času trávím s přáteli, hlavně s kamarádkami, které mi nedovolí upadnout na zoufalé dno marnosti a zbytečnosti jako přebytečné lidské bytosti.

Obklopuji se lidmi....přesto spoustu času trávím sama, hlavně večery bývají dlouhé.... a když se cítím osamoceně, vím, že je to v pořádku. Vydržím sama se sebou, jsem zvyklá na své zvláštnosti a jinakosti, přijala jsem je, jsem taková, jaká jsem a je na čase mít se takhle ráda, i když ne vždy, je to lehké, co vám budu povídat...., vyjít sám se sebou je mnohdy to nejtěžší... a třeba i uhlídat si vědomě své myšlenky, být u sebe!

Včera mi pozdě večer psala kamarádka......"Není mi dobře, cítím se strašně sama, hodinu jsem brečela sama v kuchyni, vůbec necítím lásku!" Je delší dobu vdaná, má spoustu dětí a skvělého manžela..., je pohlcena každodenními povinnostmi s dětmi "na krku"... a někdy toho má prostě dost!

Úplně jsem si vybavila sebe ještě v době, když jsem žila s manželem, vždy jsem se schoulila v koupelně do klubíčka a brečela, kupodivu jsem se cítila v manželství víc osaměle, než kdy jindy.

Nedávno jsme se opravdu od srdce zasmály s kamarádkami!

"Holky, já se cítím tak osaměle, je to hrozný, to si nikdo neumí představit (čerstvě rozvedená), jednou jsem to už nemohla vydržet a šla jsem sama do kina! A víte, co se stalo???"

Hltáme každé její slovo se zaujetím, co přijde....

"On tam nikdo nebyl! Já seděla v tom velkém sále úplně sama! Chápete to?"

To jsme se neudržely a všechny vyprskly!

"To ne!!!!!" vykřiknu.

"Tak jsem se v půlce filmu sebrala a šla si sednout na lavičku do parku, nemohla jsem tam vydržet a víte co?? Všude se objímaly zamilované dvojice a já tam seděla sama s telefonem v ruce!"

Obě jsme ji pohladily a objaly......

"Holky s vámi se teď roztrhl pytel," komentovala to smutně s notnou dávkou lítosti druhá kamarádka.

"Tak pozor, je to nakažlivé!" dodala jsem šibalsky na závěr...

Jsem moc ráda, že se stále společně dokážeme zasmát i nelehkým životním událostem.... , které ať chceme nebo ne, jsou součástí všední každodennosti...

Prostě není samota jako samota!

PS: Můj manžel mi pořád říkal, ať se nad vším povznesu....., byla to jistě cenná rada a jelikož jsem byla poslušná, tak to vlastně dělám dodnes....., jen někdy mám pocit, že už létám!

Líbil se vám můj další článek?

Můžete mě podpořit v dalším psaní zakoupením mé knihy Poslušná.